Nějak nám v posledních týdnech nevycházelo vypravovat se ven. Počasí kazilo meteorologické oblačno i saharský písek, tak jsme nestihli ani houkání sov na Špičáku.

U lávky ke kauflandu se však už řadu dní drží sameček kachničky karolínské. Navíc jsme chtěli účastníkům projektových výjezdů za Biologií v teorii i praxi vynahradit letos chybějící nocování. Rozhodli jsme se proto, že si vyjdeme jen tak na podvečerní vycházku okolo vod tekoucích i stojatých.

Sešli jsme se ve značném počtu – šestnáct už nás dávno nebylo – o půl sedmé večer u gymnázia a vyšli Keťáskem k řece. Cestou jsme poslouchali, co se dalo: červenky, černohlávky, koňadry, modřinky, hřivnáče, hrdličky… Pěkné, ale nic mimořádného.

Zajímavé představení nám předvedl právě ten očekávaný karolínský kačírek. Plaval si kousek pod lávkou u splavu, a protože byl večer, neměl už na práci nic lepšího, než obtěžovat kačeny březňačky, které se ještě neusadily na vajíčka. Zvlášť jednu si vyhlédl, ale měl většího konkurenta v divokém kačerovi březňákovi. Dlouhé minuty jsme pozorovali jejich vzájemné dorážení, odrážení, přetahování, pronásledování a unikání, což s námi sledovala i kačena a nebylo moc jasné, komu vlastně fandí.

Když jsme se dost vynadívali, pokračovali jsme k rybníku Borovinka. V půli cesty se objevili první netopýři, tak jsme vytáhli detektory a poslouchali jejich lovecký ultrazvukový rachot. Pravděpodobně šlo o netopýry rezavé.

U rybníka nás čekala klidná mírná hladina, ve které se už odrážely první hvězdy: Jupiter a mladý Měsíc s popelavým svitem (to ovšem nejsou hvězdy), Sírius, Procyon, Aldebaran, Capella… Postupně se ukázala i celá souhvězdí, jako Orion, Lev, Blíženci, Vozka… Nic zvláštního, ale milé a příjemné pokoukání. Ještě jsme se snažili zachytit nějaké další netopýry (vodního,…), ale to se už nepovedlo.

Tak jsme se vydali zpět a okolo deváté večer se snad spokojeně rozešli.

Doufáme, že podobných vycházek v zuřícím jaru přece jen přibude.

---