Začátkem září se rozšířila zpráva o celkem nečekané a navíc japonským amatérem objevené kometě, která by mohla být vidět, i když s obtížemi.

Zkusili jsme to. Se dvěma kvintány a jednou kvintánkou jsme vyšli ve 4:00 ze zastávky MHD Seifertova na Křížek. Rychle jsme zaměřili dalekohled na Saturn, který mizel za západním obzorem – jeho prstence a trošičku i měsíc Titan jsme ještě zahlédli. Na druhé straně ekliptiky, nad východem, zářila nepřehlédnutelná Venuše – v dalekohledu se jevila jako srpek nápadně podobný couvajícímu Měsíci. Na ten jsme ostatně náš ornitologický dalekohled taky zaměřili – na hranici světla a stínu krásně vykreslil celou řadu kráterů. Pokračovali jsme po ekliptice – nad hlavou nám zářil Jupiter a vzhledem k tomu, že bylo pěkně jasno, byly dobře vidět nejen jeho měsíce, ale i hlavní pásy červenožluté oblačnosti na jeho povrchu. Pak už zbývaly jen drobnosti: mlhovina M31 v Andromedě, M42 v Orionu, hvězdokupa Plejády…

Jenomže teplé počasí posledních dnů nashromáždilo ve vzduchu plno vodních par, které v ranním chladnu vytvořilo dosti silný opar nad obzorem. Snažili jsme se najít onu kometu, měla se nacházet na zadní straně hlavy Lva, ale nejprve tomu bránil zmíněný opar a potom stále jasnější nebe ranního úsvitu.

Nakonec jsme to vzdali a po hodině a čtvrt se rozešli domů nebo do rodičovských aut. Škoda, ale nedá se nic dělat. Přesto se zdá, že zúčastnění nelitovali; ostatně: možná to je na přírodních dějích to pěkné, že se nedají přesně naplánovat.

---