Kdysi jsme jezdili pravidelně sbírat na podzim vzácná kamení do okolí Dolních Borů u Velkého Meziříčí. Pak ale různé okolnosti tuto tak trochu tradici přerušily, takže poslední výprava byla v listopadu 2017; je to vůbec možné?

Letos konečně nastaly vhodné okolnosti, takže jsme na pátek podzimních prázdnin naplánovali další vycházku za proslulými pegmatitovými minerály Dolnoborska.

Těžko říci, zda to bylo počasím nebo něčím jiným, ale byli jsme tentokrát jen dva. Autobusem v 6:28 jsme s přestupem ve Žďáru nad Sázavou dorazili do deštivých Horních Borů a pěšky vyšli směrem do Cyrilova a k Radenicím, kde jsme v minulosti sbírali docela slušné vzorky. Cestou stále pršelo, sice jen mírně, ale přesto nepříjemně. Mezi Cyrilovem a Radenicemi jsme konečně našli čerstvá zoraná pole, která slibovala odkryté a deštěm omyté poklady. Přezuli jsme se do holin a vyšli do oraniště. Moc se nám ale nevedlo. Snad to bylo tím, že osvědčené pole bylo zarostlé ozimou řepkou, snad suchem, které panuje a nedostatek deště neodhalil snadno rozpoznatelné krystalové plošky, kdo ví. Našli jsme několik vzorků pegmatitů s ortoklasem, skorylem, biotitem a křišťálem, několik vyvinutých a více či méně polámaných krystalů křišťálu, ale nic opravdu pozoruhodného. Zaradovali jsme se tedy aspoň z párku pěvušek modrých, které poskakovaly v haldách větví na kraji lesa, a z celé řady ještě kvetoucích rostlin, a odešli jsme na vlak do Skleného. Dost plné vlaky nás – po přestupu ve Žďáře a v Havlíčkově Brodě přivezly o půl třetí zpět do Jihlavy.

---