Ač byly jarní prázdniny, přesto se z našeho gymnázia v pátek 16. února vypravily tři týmy na největší evropskou středoškoláckou fyzikální prezenční soutěž FYZIKLÁNÍ.

Většina z nás vyjela ve tři čtvrtě na sedm ráno (sžírána pochybnostmi, zda jsme neměli jet o půlhodiny dříve) z autobusového nádraží v Jihlavě. Provázeni roztomilým východem Slunce s růžovými halovým sloupem jsme střídavě klimbajíce a rozprávějíce dojeli i mírně ucpanou Prahou na Florenc. Svižný pohyb pěšky i metrem narušilo páně učitelovo zbloudění téměř na místě, kdy se z metra v Letňanech vypravil přesně opačně a až po několika minutách byl naštěstí (sláva Vítovi!) účastníky otočen a usměrněn. Proud středoškoláků nás pak donesl až na letňanské výstaviště.

Organizátoři zvládli nápor mnohem více než tisícovky soutěžících bravurně (ostatně: byli mezi nimi i naši bývalí studenti). Hladce jsme tedy prošli až na plochu výstaviště, hojně zabydlenou u stolků sedícími nejvýše pětičlennými týmy. Ty naše se jmenovaly „Gymnázium Jihlava“ (Kateřina Pešoutová, Vojtěch Novák, Kryštof Šindelka, František Sysel) a „Krásavci“ (Jan Vít, Lenka Milichovská, Ondřej Bulant, Adam Nešpor, Sandra Johana Soukup) v kategorii B (třetí ročníky středních škol) a „Velký třesk“ v kategorii A (Štěpán Plass, Adam Rychnovský, Vojtěch Přibyl; maturitní ročníky). Krásavci soutěžili už loni, Velký třesk se inflační expanzí rozrostl do trojnásobného (a přesto pouze šedesáti procent povoleného) počtu z loňské Singularity. Gymnázium Jihlava byl tým – začátečník. Ještě se rychle posilnit přidělenými bagetami, čokoládou a limonádami, odskočit si (vzácnost: fronty se tvořily před PÁNY), po stolech rozložit povolené materiály (cokoli papírového) a zaujmout v napjatém očekávání pozice.

Úderem desáté stovek věžních metropolitních hodin to začalo. Po necelé půlhodině organizačních a jiných podmínek a připomínek začalo vlastní klání. Na stolku bylo vždy sedm zadání. Když bylo jedno vyřešeno, někdo z počítajících utekl (zvlášť ke konci velmi rychle) ke stanovišti organizátorů, kde nechal výsledek zkontrolovat. Byl-li správný, obdržel nové zadání, pokud ne, vrátil se k dopočítávání.

Doprovázející vyučující se mezitím usadili v blízké hale. Mnozí měli s sebou opravování písemek nebo nějaké počítání, byla pro ně však připravena i přednáška o skenovací mikroskopii; přednášel výzkumník z Fyzikálního ústavu Akademie věd, který měl z fyziky na střední škole trojky.

Napětí postupně rostlo, chaotický pohyb nosičů řešení sem a tam také – až o půl druhé zazněla siréna a byl konec s počítáním. Ještě několik pochvalných slov a pokynů a po půlhodině začalo vyhlašování výsledků.

Jen v nejmladší kategorii C se mezi vítěznou šesticí ocitlo nějaké družstvo z České republiky. Béčko a Áčko ovládli cizozemci: Turci, Indové, Britové, Severní Makedonci, Brazilci, Rumuni, Slováci, Bulhaři. Abychom však nebyli smutní: z ciziny obvykle přijela jedna skupina, nejvýš několik málo specializovaných, kdežto od nás soutěžilo na dvě stovky seskupení (často s rozmarnými názvy).

Gymnázium Jihlava a Krásavci se výsledky ocitli nedaleko poloviny startovního pole. Za pozornost stojí výsledek Velkého třesku, který navzdory pouze kerberohlavskému vědění dosáhl na 8. místo v kategorii A. Mezi účastníky z České republiky byl druhý a mezi tři- a méně četnými pak v kategorii A nejlepší (celkově dosáhlo stejného počtu bodů jako náš Velký třesk seskupení dvou Indů z kategorie B; neuvěřitelné).

Po závěrečných ceremoniích jsme v klidu a míru, rozjímajíce o vyřešených i nevyřešených úlohách, odešli a odjeli zpět na Florenc a odtud zase Žluťákem do Jihlavy, kde jsme se v šest večer v dobrém rozmaru a očekávání věcí příštích rozešli.

Za rok znovu? … a třeba i na víc dní. FYZIKLÁNÍ totiž nabízí i rozsáhlý a zajímavý doprovodný program.

Detaily umístění lze najít na

https://fyziklani.cz/2024/vysledky/

---