Pozorování hnízdní biologie vybraných druhů ptactva pomocí videotechniky

13. září 2021
Ing. Tomáš Krásenský

Od roku 2013 se na Gymnáziu Jihlava pravidelně schází a pracuje ornitologický kroužek. Záznamy o práci lze najít na webových stránkách školy v rubrice Stalo se.
Náplň práce je různorodá: práce v laboratoři, odborné přednášky… ale především péče o hnízdní možnosti ptáků (budky a podobně) a výpravy za ptactvem.
První budky jsme vyráběli téměř na koleně. Později jsme jich desítku stloukli ve spolupráci s dílnami Střední školy stavební Jihlava. Naučili jsme se tak ptačí příbytky zhotovit, vyvěsit a potom kontrolovat jejich obsazení. Téměř všechny námi umístěné byly obsazeny, nejčastěji sýkorami koňadrami nebo brhlíky lesními, v jednom případě jsme našli také hnízdo vos. Takto jsme pracovali několik let a dosud několik z původních budek visí a v zimě je chodíváme prohlížet a ošetřovat.
S rozvojem výpočetní a komunikační techniky se přirozeně objevila možnost a s ní i snaha pořídit budky se zařízením, které by umožňovalo sledovat hnízdní chování ptáků v reálném čase. Počátky těchto snah sahají do roku 2018. Pro uskutečnění tohoto záměru jsme se spojili s Vysokou školou polytechnickou Jihlava. Ing. Bílek se ujal administrace projektu, Gymnázium Jihlava pak vyvěšení a připojení. Po delším hledání schůdných možností, což komplikovaly i potíže, spojenýé s pandemií covid-19, jsme nakonec zvolili možnost zakoupení dvou hotových budek typu sýkorník s vybavením pro přenos obrazového signálu síťovým kabelem.
Vinou nejrůznějších průtahů došlo k tomu, že jsme hotové budky obdrželi až koncem dubna 2021. Ve spolupráci se studenty jsme je vyvěsili na obvodové zdi školy. Krátce poté byly připojeny k počítačové síti a začal přenos obrazu z interiérů potenciálních hnízdišť.
Nejvhodnější dobou pro vyvěšování tohoto typu budek je však počátek zimy, tedy prosinec nebo leden. Ptáci, kteří u nás zimují, tak mají čas si na budku zvyknout, vybrat a uhájit si její okolí a včas začít se stavbou hnízda. Sýkorky někdy zpívají už v slunečných lednových dnech a v březnu již navštěvují a obhlížejí budky. Proto není divu, že se letošní pokus o sledování hnízdění nevydařil. Ptáci neměli zájem. Je však dobrá naděje, že v příští hnízdní sezóně, tedy na jaře 2022, už bude situace jiná, některý z druhů, které tento typ budek obývají, si ty naše oblíbí, zahnízdí a vyvede mladé. Už se na to těšíme.
Ornitologický kroužek dále pokračuje. S léty zájemci přibývají a zájemci z minulých let mnohdy zůstávají. Také šmírovací budky bychom rádi rozvíjeli. Pokud podmínky vnitřní i vnější dovolí, pokusíme se vyrobit svépomocí několik budek pro poštolky, upevnit je někde na budovu školy a bude-li některá osídlena, pokusit se sledovat i hnízdění těchto synantropních sokolíků.

Jak ptákům ve městech pomoci?

Potravy mají obvykle dost. Přikrmování na krmítkách tedy není většinou nutné – ale je příjemné pro možnost pozorovat zblízka divoké ptactvo. Naléhavě však chybí hnízdní příležitosti. Z pochopitelných důvodů jsou z parků a alejí odstraňovány odumřelé větve i stromy a s nimi i dutiny – a tak je velmi vhodné pomáhat drobným v dutých stromech hnízdícím ptákům tím, že vyrobíme a vyvěsíme budky. Je to poměrně velmi snadné.

Jaké jsou typy budek?

Materiály mohou být různé: tradiční je dřevo (s ním je práce snadná a rychlá), ale může být použit i beton s pilinami (značně trvanlivý materiál), dřevotřískové materiály i plasty. Z nouze ptáci zahnízdí i v kovových trubkách.
Nejmenší budky jsou určeny drobným sýkorkám: uhelníčkům, modřinkám či parukářkám. Větší jsou pro koňadry či brhlíky… až po největší, v nichž hnízdí holubi doupňáci, puštíci nebo hoholi.
Velikost vletového otvoru, který může být kulatý i čtverhranný i nepravidelný, určuje druhy, které v dané budce mohou zahnízdit. Takovému typu budky se říká sýkorník. Přední stěna může být také poloodkrytá (pak se mluví o rehkovníku) nebo zcela odkrytá. Typů budek je nepřeberné množství, některé druhy vyžadují speciální úpravy, ale podle našich zkušeností pro běžné městské ptáky není třeba dělat si velké starosti s přesnými rozměry a dalšími charakteristikami. Zájemci najdou na internetu snadno podrobnosti.
Někdy se stává, že do budek pro drobné ptactvo se probije strakapoud a zničí snůšku – proto se někdy doporučuje oplechování vletového otvoru. Není to však příliš častá událost a podle nás není třeba se tím trápit.

Jak budky vyvěšovat?

Existuje několik základních způsobů zavěšení budek: příčnou latí do rozsochy stromu (ten nejraději používáme my), drátěným okem, podélnou latí na kmen… Budky by měly být ve vhodné výšce – ta začíná pro drobné městské ptáky asi ve dvou metrech nad zemí. Z praktických důvodů (délka žebříků a bezpečnost) volíme nejraději výšky okolo tří metrů nad zemí. Běžní drobní pěvci mají nejraději okraje lesů nebo rozptýlenou městkou zeleň (parky, hřbitovy, aleje, železniční náspy…). Nedůvěru vzbuzuje blízké husté houští – ptáci se právem obávají ukrývajících se predátorů. Vzdálenost mezi budkami se liší podle prostředí. V lesích se doporučuje ponechat mezi jednotlivými budkami alespoň padesát metrů, v členitém městském prostředí stačí i deset až dvacet metrů.

Jak o budky pečovat?

Někteří doporučují budky po hnízdním období – nejlépe na počátku zimy – zkontrolovat a vyčistit, jiní to pokládají za zbytečné, ne-li škodlivé: ptáci prý mají raději už zabydlený prostor. Problém může být s parazity – hnízda bývají plná blech, čmelíků a jiných příživníků. Během běžné zimy však většina těchto teplomilných členovců vymrzne (aspoň v to doufáme).

Které druhy lze v budkách očekávat?

To samozřejmě záleží na prostředí. Budeme-li se zabývat pouze okolím školy, pak lze rozumně uvažovat pouze o několika málo druzích:

Sýkora koňadra (Parus major)

Jeden z našich nejpočetnějších ptáků. Je značně agresivní (odtud i jméno), takže z vhodné budky vyžene jakékoli jiné zájemce. Patří mezi větší sýkorky a tak vyžaduje vletový otvor o průměru alespoň 32 milimetrů a budku odpovídající velikosti (objem okolo 5 litrů). Hnízdívá obvykle dvakrát ročně, v jednom hnízdě bývá okolo pěti až sedmi ptáčat. Typický razantní dvoutónový zpěv se ozývá vždy ve větší vzdálenosti od budky, aby nenaváděl predátory. Příjemný je i vzhled – dominantními barvami jsou bílá, žlutá a černá. Je pravděpodobné, že v našich budkách se usídlí právě koňadry.

Sýkora modřinka (Parus (Cyanistes) caeruleus)

Drobnější sýkorka s jemně modrou barvou na temeni a hřbetě. Aby obstála proti koňadře, je třeba jí nabídnout budku s vletovým otvorem okolo 28 milimetrů. Také je velmi rozšířená, i když méně než koňadra. V parku u gymnázia zpívá každé jaro okolo deseti samečků. Pokud bychom chtěli sledovat hnízdění modřinky, bylo by třeba pořídit budky s menším vletovým otvorem (třeba v budoucnosti).

Sýkora uhelníček (Periparus ater)

Další drobná sýkorka, barevně podobná koňadře, ale s nápadně velkou hlavou, zářivou bílou skvrnou v týle a s méně svítivou žlutou na hrudi. Bývá i ve městech častá, pokud jsou v dosahu vzrostlé smrky. Okolo gymnázia jich také pravidelně několik poletuje, ale v soutěži o budku nejspíš prohrají s koňadrami. Také dávají přednost vyšším patrům stromů.

Brhlík lesní (Sitta europaea)

Další velmi častý a navzdory jménu i městský pěvec. Má cihlově červenou hruď, makově modrý hřbet a černou pásku přes oko. Jako jediný z našich ptáků je schopen šplhat po kmenech stromů i hlavou dolů. I jejich pískavé vábení lze snadno u školy zaslechnout. Budky obsazuje různé, ale s oblibou i sýkorníky pro koňadru. Vystýlá je však šupinkami borové kůry, na rozdíl od mechů a chmýří u koňader. Pokud by v námi vyvěšených budkách zahnízdilo něco jiného než koňadra, je právě brhlík nejočekávatelnější.
Můžeme přemýšlet i mnoha dalších druzích: lejsek černohlavý, sýkora babka, sýkora parukářka, šoupálek dlouhoprstý… – ale jsou to možnosti spíš teoretické.

Živé přenosy z budek:

Přihlašovací údaje pro sledování jsou:

Viewer
Budko8udko

Odkazy na budky:

budka A
budka B

Webové rozhraní budek nepodporuje šifrování (https). Sledovat záběry lze v anonymním okně prohlížeče s případným ručním přepsáním názvu protokolu na „http“.

Živý přenos: