V sobotu 28. října byl nejen státní svátek, nejen noc, kdy se hodinky přetáčely o hodinu zpět, nejen finále proslulého festivalu dokumentárních filmů, ale také zatmění Měsíce. Protože byly okolnosti po všech stránkách příznivé, vydali jsme se pozorovat.

Zpočátku vypadalo všechno nadějně. Zájem projevilo dost lidí (nakonec nás bylo sedmnáct), večer začínal jasnou oblohou, na které se těsně nad obzorem culil úplněk… Ale o pár hodin později už to bylo jiné. Když jsme se před půl devátou sešli ve škole na povídání o teorii a dalších okolnostech zatmění, byla obloha jednobarevně šedožlutá a vidět nebyla ani hvězdička.

To nám nijak nevadilo, byli jsme připraveni si o divech nebeských jen tak chvíli povídat. A tak, když se okolo čtvrt na deset večer vydal houf studentů současných i minulých (tu a tam s rodičovským doprovodem) od gymnázia na vrch Křížek – naši oblíbenou pozorovatelnu, příliš nevadilo, že je obloha zatažená, jen tu a tam se světlejšími průrvami.

O půl desáté jsme u Křížku postavili dalekohled, ale stále to vypadalo téměř tak beznadějně, jako oblékat plavky na poušti; vlastně to byla původně spíš formalita, aby se neřeklo. Ale divy divy! Po několika minutách jsme zahlédli první hvězdičky, pak tu a tam prokoukl i sám Měsíc s patrným ztmavením dolního okraje, průrvami v altokumulech prolétlo několik vagónků ze starlinkového vláčku – a nakonec se podařilo pozorovat i Měsíci blízký Jupiter s jeho čtyřmi satelity (pravda: k teleskopu jsme vždy spěchali na těch pár desítek vteřin, kdy byl vidět) a dál nad západem i Saturn s jeho prstenci.

Po desáté večerní už byla obloha nad našimi hlavami téměř čistá a vrcholící zatmění se producírovalo v plné parádě. A nejen to: drobné kapičky oblačnosti středního pásma vytvořily okolo naší zářící oběžnice nádhernou trojitou duhovou gloriolu, jeden z nejhezčích tak zvaných ohybových jevů, založených a vlnových vlastnostech světla. Škoda, že pěkně to vyfotografovat je nad síly přístrojů, jež má autor po kapsách.

Na konec astronomického divadla jsme nečekali a spokojeni jsme se rozcházeli okolo půl jedenácté.

---