V pondělí 9. 12. 2024 obohatil hodiny fyzikálně-biologického bádání netopýr, ke kterému nás povolalo vedení školy někdy okolo druhé odpolední hodiny.

Když jsme se k němu vypravili, sídlil – chudinka – v odpadkovém koši a tulil se k zmuchlanému alobalu. Na nabídnutou teplou ruku docela s vděčností vylezl, třásl se po celém těle – to aby se trochu zahřál svalovou prací – a čerpal hibernací poztrácenou energii (zřejmě se totiž někde ve škole uložil za skříň či obložení stěn k zimnímu spánku a kdo ví, co jej z chladné letargie probralo).

Z vyhřátého místečka na páně učitelově dlani do připravené ubrouskem vystlané krabičky se mu však poté vůbec nechtělo. Mírný nátlak jej pořádně rozvzteklil: začal na nás – a dokonce i na paní zástupkyni! – zlostně syčet, skřípat a cvakat. Pokusil se i ulétnout, čímž předvedl, že je na tom se zdravím a silami dobře. Holým rukám unikal, takže nakonec byl polapen pomocí přehozené utěrky, umístěn do zmíněné krabičky a po několika desítkách minut předán pracovnici Záchranné stanice pro ohrožená a hendikepovaná zvířata Pavlov. Kde jinde by se o něj uměli postarat lépe?

Určení druhu není snadné; mohl by to být netopýr Saviův.

Vlastně jsme vděční za neplánované tematické zpestření přírodovědně orientovaných hodin.

---