Na kometu ATLAS-Tsuchinshan, tentokrát po večerech a úspěšně

Říjen tohoto roku přinesl nejkrásnější kometu za čtvrtstoletí. Podle automatických systémů, které ji objevily, získala svůj poměrně romantický název (Tsuchinshan prý znamená Purpurová hora).

První pokus ji zahlédnout jsme podnikli začátkem měsíce. Tehdy měla být na ranní obloze. Tehdy sice bylo jasno, ale nad obzorem, kde se měla pohybovat, byl tak silný opar, že jsme ji nezahlédli.

Mnohem úspěšnější byl třetí říjnový týden. To se vlasatice přesunula na večerní oblohu. Ukazovala se však vždy jen krátce: od soumraku, který nastával okolo 7. večerní, zhruba hodinu, než zapadla.

Na pozorování jsme se sešli celkem čtyřikrát: v úterý 15., ve čtvrtek 17., v sobotu 18. a v neděli 19. října – a pokaždé se nás na Křížku sešlo víc než deset. I když v těchto dnech mělo být jasno, bylo to mnohem složitější, proto jsme ji z těchto čtyřech setkání zahlédli silným večerním oparem jen třikrát. Nejkrásnější pohled byl poprvé, v úterý. To však pro mnohé ze studentů druhých ročníků byl nevhodný den: v tanečních měli totiž prodlouženou. Podruhé – ve čtvrtek – už pohled tak impozantní nebyl. Sobotní obloha byla zamlžená natolik, že jsme kometu vůbec nenašli. Až zase v neděli: když jsme přesně věděli, kde se nachází, vytušili jsme její přítomnost. V dalekohledu byla vidět docela dobře.

Kromě komety jsme se těšili i pohledem na Saturnovy prstence a jeho měsíc Titan a trochu i na Měsíční krátery, ale to byla jen taková útěcha.

Hodinový pobyt na větrné hůrce nás vždycky poněkud unavil, takže jsme se něco po osmé večer rozcházeli – navzdory střídavým úspěchům s pozorováním se zdálo, že jsme všichni docela spokojení.