Jsem Jana Mikolajková z 2B4 a momentálně studuji na Slovensku na bilingvním gymnáziu Pavla Jozefa Šafárika v Rožňavě v rámci dlouhodobé mobility Erasmus+. Bydlím v rodinách, které si mě střídají cca po dvou týdnech. Ve škole mám sestavený individuální rozvrh z hodin s výukou v angličtině, abych měla možnost z jazykového pobytu vytěžit co nejvíce.

Za uplynulé dva týdny jsem si zvykla na mnoho novinek, např. na nepřezouvání se ve škole, na absenci skříněk a nutnost odemčít si dveře čipem i na cestě ze školy. Všichni okolo mě jsou velice milí a ochotní mi se vším pomoci, což je opravdu nečekaný „perk“. Zdejší koordinátorka Erasmus+ mobilit mi umožnila si do rozvrhu také zanést self study hodiny, ve kterých doháním učivo z Česka; taky velice hezké (i když nezbytné) gesto.

Celkový dojem z první třetiny mého pobytu na Slovensku je skvělý a sama jsem překvapená, jak se mi tu líbí. Díky rodinám, které mě berou na výlety, mám také možnost poznat zdejší krajinu. Jsem si jistá, že mi tento pobyt přinese mnoho zážitků a zkušeností a že budu mít na co vzpomínat.

Jana Mikolajková

---

16. 4. 2025

Ahoj! Jmenuji se Jana Mikolajková a před pár dny jsem se vrátila ze sedmitýdenního studijního pobytu na Slovensku. Navštěvovala jsem Gymnázium Pavla Jozefa Šafárika v Rožňavě. Bydlela jsem u několika místních rodin, což mi poskytlo úžasnou příležitost poznat různé zvyky a tradice lidí žijících v tomto kraji.

Mimo zážitků spojených s chozením do školy a učením se v jiném jazyce jsem se s hostitelskými rodinami podívala na mnohá krásná zákoutí Slovenska. Zajeli jsme do Tater ke Štrbskému plesu, v Lučenci jsem absolvovala vyhlídkový let a v Košicích jsem byla přímo několikrát. Navštívila jsem tamější Slovenské technické muzeum, divadlo, ochutnala jsem kávy a čaje z celého světa na Festivalu kávy, čaje a čokolády, hledala s kamarádkami módní kousky oblečení v nákupním centru Aupark, dvakrát fandila z plných plic košickému hokejovému týmu… Zkrátka na zážitky byl tento pobyt opravdu bohatý. Ovšem musím podotknout, že to všechno jsem mohla prožít hlavně díky hostitelským rodinám. Jsem velmi vděčná za vřelost a pohostinnost, s jakými mě přijali.

Avšak přes všechny krásné chvíle jsem se také musela vypořádat s některými nepříjemnostmi. Jako výměnný student jsem se mnohdy cítila ztracená, na okraji kolektivu. Naučila jsem se proto více si užívat vlastní společnosti, nenechat se rozhodit pohledy ve smyslu „ta nová“. Toto považuji za důležité pro život, protože ne vždy jsme obklopeni přáteli či rodinou. Jako další bych zmínila nutnost umět se přizpůsobit. Sedm týdnů je delší doba, během níž se člověk musí zvládnout přizpůsobit novému prostředí, novým zvykům, novému fungování rodin. Pro někoho, kdo má s upravením vlastního harmonogramu dne problémy, nemusí být delší výměnný pobyt nejlepší volbou.

Moc děkuji všem, kteří se podíleli na hladkém průběhu mé výměny. Poskytli jste mi nezapomenutelný zážitek a mnoho nových zkušeností. Těším se na další cestovatelskou příležitost!

Jana Mikolajková

---