Už tomu bude více než měsíc, co jsem se vydala na svou dvouměsíční dobrodružnou výpravu do země španělské. A jako správný dobrodruh bych se s vámi dnes, po šesti týdnech, chtěla podělit o své poznatky nejen ohledně Španělska, ale také ohledně dlouhodobých výměnných pobytů jako takových.

Žiji v Mataró, menším městě vzdáleném zhruba hodinu cesty od Barcelony. Asi pět minut chůze od mého dočasného domova se nachází škola, kterou nyní navštěvuji. Její areál se skládá z velkého oploceného prostranství, několika menších budov a dvou venkovních hřišť.

Už když jsem do ní poprvé přišla, pochopila jsem, že školy ve Španělsku jsou v určitých věcech nastavené jinak než ty v Česku. Žáci učitele zdraví stejně, jako své spolužáky, ptají se, jak se mají, a oslovují je jménem. Zdá se, že to takto nemůže fungovat, ale věřte nebo ne, funguje, dokonce to velké části učitelů vyhovuje. Komisnosti navíc ubírá i absence přestávek. Hodiny jsou tu šedesátiminutové, ale počítají s jaksi samovolným přesunem studentů v rámci tohoto oficiálně vyučovacího času. Zvuk zvonku mi zaručeně nechybí, na druhé straně není v rámci školního dne prostor cokoli vyřešit, na jakékoli pochůzky je třeba obětovat jedinou půlhodinovou přestávku, která se v rozvrhu vyskytuje.

I systém školy je nastaven jinak – s umístěním do odpovídajícího ročníku nelze počítat. Španělská střední škola se sestává pouze z dvou ročníků, první odpovídá našemu druhému, druhý našemu třetímu, další rok už trávíte na univerzitě. Ročníky jsou navíc rozděleny na přírodovědnou větev (A), a humanitní větev (B), a i v rámci nich mají žáci mnoho volitelných předmětů, což jim umožňuje brzy se vyhranit a vydat se určitým směrem.

Výuka samotná probíhá v katalánštině. Naštěstí učitelé poměrně často využívají elektronické materiály z moodle a většina žáků je má v hodině otevřené na vlastních noteboocích, takže Ctrl C, Ctrl V a ať žije Google překladač. Po pěti týdnech však musím konstatovat, že už jej nevyužívám – cizí termíny jsou podobné, nějaká základní slova jsem pochytila, a to na orientaci v přírodovědných předmětech stačí. Na pocit, že jste zčásti mimo, se dá zvyknout.

Kromě výuky ale škola slouží i jako záštita mnoha volnočasových aktivit a žákům zůstává otevřená až dlouho do noci. Já dostala nabídku chodit na volejbal, a od svého prvního tréninku jsem nevynechala ani jediný. Možná jsem se na nich hrát  volejbal příliš nenaučila, ale zkusila jsem něco dosud neznámého, pronikla do jiného světa, získala nové přátele, byla na dva měsíce součástí týmu. A zcela bez trvalých následků se tento experiment také neobešel, moje slovní zásoba se rozšířila o slova „No pasa nada“, nic se neděje, naučila jsem se soustředit, zvládat okamžité pocity děsu a zklamání, překonala fobii z balónů a kolektivních sportů, strach z odsuzování a chybování, a to se teď pro mě promítá do daleko více věcí než jen do sportu.

Obecně mi došlo, že výměnný pobyt není tolik o tom konkrétním, co se naučíte z učiva nebo z oné určité věci. Je to daleko více o tom, jak to změní vás, co se naučíte jako člověk, o tom, co se změní ve vašem vnitřním předpisu, který určuje, jak s věcmi a světem kolem sebe operujete. Získáváte ty nejklíčovější klíčové kompetence, jaké lze získat.

Krom těchto hlubokých poznatků jsem ale plná i těch nehlubokých, čistě kulturních a vjemových. Během víkendů a prázdnin měla možnost poznat i více ze Španělska samotného – Barcelonu, Cerveru, Besalú a Costa Brava, navštívit katalánské hory, ochutnat typická jídla – tapas, šneky, calçot, torillu de patatas, paellu a další. Díky skvělému načasování pobytu jsem navíc mohla procházet ulicemi měst v období karnevalu, tradičních průvodů obrovských loutek, obdivovala jsem lidské pyramidy a poslechla si soubory s tradičními nástroji – grallou a tarotou.

Závěrem bych chtěla dodat pár povzbudivých slov pro ty, kteří s výměnným pobytem váhají: nemáte se čeho bát. S aktivním přístupem zvládnete všechno. Myslíte, že budete mimo v látce? Budete, ale s trochou snahy se alespoň trochu do obrazu dostanete. Nebude vám vyhovovat předmět? Já po jednom týdni vyměnila laboratoře za programování robotů a po měsíci se nechala přeřadit do vyššího ročníku. Nikdy to nebyl problém. Jazyková bariéra padne ve chvíli, kdy zkusíte mluvit. S aktivním přístupem jednoduché konverzace za dva tři týdny zvládnete. Když bude nejhůř, pomůže překladač. A pokud vás nepřijmou lidé, není nic jednoduššího než požádat o přeložení. Ale upřímně, posledního uvedeného se minimálně tady v Mataró rozhodně bát nemusíte. Přijeďte otevření všemu novému a vytvoříte si takové vazby, že se vám jen těžko bude vracet.

Doufám, že jsem vás všechny touto zprávou povzbudila, nebo vás alespoň nenudilo ji číst. A všem, kteří se rozhodnou vyjet studovat za hranice, přeji stejně úžasný pobyt, jako jsem měla (a stále ještě mám) já.

Dita Mauleová

---