V Opatově u Jihlavy mají několik rybníčků – požárních nádrží. Ta hlavní, blízko požární zbrojnice na návsi, je vybetonovaná. To má své výhody, ale i nevýhody: beton časem praská a je třeba oprava. Na tu dojde v blízkých měsících. Bylo tedy třeba nádrž vypustit. Při tom by mohli být ohrožení zvláště chránění živáčkové. Státní ochrana přírody proto požaduje při těchto akcích odborný biologický dohled. Vzhledem k pětatřicetileté znalosti místních poměrů, čtyřicetileté zkušenosti s praktickou ochranou přírody a biologickému vzdělání jsme se toho ujali my. A když už, přibrali jsme k tomu i naše studenty.

Sešlo se nás právě tak do auta, takže dopravu zajistil Martin Kříž z Chaloupek. Před desátou dopoledne jsme se tedy ocitli na místě. Hladina už byla asi na polovině výšky, u nádrže stály stolky a stánky s občerstvením, poblíž hořel ohýnek na opékání špekáčků – vesnická slavnost jak má být. Převlékli jsme se, obuli holiny a vydali se do bahna.

Hledali a hledali jsme, jak jsme uměli. Sbírali jsme běličky (cejny a plotice), ale nic vzácnějšího jsme nenašli. Jen jednoho opuštěného ráčka bahenního a jednu vodní berušku: možná, že rybní osádka vše ostatní pozřela? Ráčka jsme přenesli do rybníka uprostřed obce, užili si ještě pohled na kapitálního sumce (odhadem 120 cm), krásnou štiku (tak 80 cm?), tolstolobika – také k třičtvrtěmetru – a desítku pěkných kaprů. A lehce zabláceni, ale spokojení z příjemných dvou hodin na čerstvém vzduchu a v příjemném počasí jsme se skoro v pravé poledne vrátili do Jilhavy.

---