Jediným důstojným dědicem staroslavné tradice zdejšího středního školství soudobé moderní státní gymnázium v Jihlavě hrdě se hlásí k odkazu všech svých předchůdců, kteří rozněcovali plameny vzdělanosti a šířili ideu lidskosti. Již ve třináctém století vznikla z potře královského horního města Latinská městská škola, jejíž nejstarší písemný doklad se váže k roku 1288. Nedostižným vrcholem středověké epochy se stalo latinské humanistické gymnázium založené roku 1561 v době, kdy zbohatlé město prožívalo svůj druhý rozkvět a zdobilo se renesanční kulturou hmotné i duchovní povahy. Gymnázium tehdy poskytovalo vzdělání zčásti již universální. Po Bílé hoře představuje od roku 1625 centrum kultury ve městě jezuitské gymnázium s posláním jednoznačně rekatolizačním. Rakouské státní gymnázium vychovávalo po zrušení Tovaryšstva Ježíšova v r. 1773 téměř půl druhého století dorost pro úřednictvo státní správy, pro kněžské semináře, důstojnictvo a speciální Vysoké školy. V národnostně smíšeném prostředí bylo od poloviny 19. století místními patrioty pokládáno za jednu z hlavních opor německého živlu a za záruku jeho hegemonie ve městě. Ve stejné době byly všemi prostředky potlačovány snahy národně uvědomělé české části obyvatelstva o založení vlastního Gymnázia.

Teprve po převratu roku 1918 bylo úsilí českých vlastenců korunováno úspěchem Zásluhou soustavného tlaku představitele Národní rady jihlavské JUDr. Ludvíka Chluma rozhodlo MŠANO 21.6.1919, aby od školního roku 1919/20 bylo v Jihlavě zřízeno a vydržováno osmileté české reformní reálné gymnázium. V průběhu dvacátých let se stalo největší menšinovou školou v republice. Do podvědomí místního i okolního českého obyvatelstva vstoupilo jako významný kulturní činitel a záštita národní věci. Proto se také za okupace stalo terčem nenávistných útoků nacistických fanatiků a 5.11.1941 bylo zákrokem gestapa uprostřed vyučování násilně přerušeno a brzy potom úředně zrušeno. V roce 1945 bylo rychle obnoveno, a to jako osmileté reálné gymnázium. Po únoru v duchu představ Z. Nejedlého o jednotné škole zůstalo bez svého nižšího stupně jako čtyřleté gymnázium.

V roce 1953 byl tradiční název školy potlačen a kontinuitu s bývalým gymnáziem udržovaly jen tři nejvyšší ročníky jedenáctileté střední školy. Ty byly v roce 1961 osamostatněny pod názvem střední všeobecně vzdělávací škola, která se rovněž neosvědčila a byla do roku 1971 postupně zrušena. Od roku 1968 se škole vrátilo universální pojmenování gymnázium a délka jejího studia byla opět stanovena na čtyři roky. Pronikavou školskou reformou v osmdesátých letech byl do gymnázia vnesen pochybný prvek totální polytechnizace zařazením řady tzv. odborných předmětů a včleňováním studentů do pracovních kolektivů v průmyslu a zemědělství. Po listopadu 1989 bylo rehabilitováno humanitní vzdělání, nikoli však na úkor předmětů uspokojujících i specifické zájmy studentů a předmětů vyhovujících potřebám člověka moderní doby. Vedle tříd čtyřletého studia bylo založeno i osmileté studium. 75 výročí založení školy bylo pozdraveno 25.6.1994 II. sjezdem absolventů, pro něž byl připraven bohatý program a slavnostní almanach.