Za vodními ptáky okolo Rudoleckých rybníků

Finišující stavební práce na budově gymnázia vyvolaly první říjnové dny nutnost vyklidit školu. No – prázdnin není nikdy dost. Volné poledne a odpoledne jsme tak využili k tradiční podzimní vycházce za vodními ptáky okolo Rudoleckých rybníků.

Vyjeli jsme ve třech autobusem ve 12:39 z autobusového nádraží v Jihlavě a ve 13:15 vystoupili v Rudolci. Odtud nás asi šestikilometrová cesta vedla malebnou rovinou s mnoha rybníky až do Bohdalova. Počasí nám velmi přálo – bylo typické babí léto: teplo, slunečno, větrno. Ptákům to ovšem příliš nevyhovovalo. Ti mají radši bezvětří. Přesto jsme si užili příjemné více než dvě hodiny biologické chůze poklidnou kulturní krajinou. Pokukovali jsme po kytkách, lišejnících, houbách (ryzce, muchomůrky, kozáky…), stromech, motýlech, šídlech… Zajímavé byly smrkové šišky rozčepýřené křivkami (ptáky!), které z nich svými zkroucenými čelistmi zobáků vydloubávají výživná semínka. Vizuálně zajímavá byla také mina – cestička, vyžraná v listu lopuchu nějakou parazitující larvičkou.

Ptáci z počátku nic moc. Nad prvním rybníkem kroužili dva velcí racci. Za chvíli se však v dálce u břehu druhého rybníka zableskly zářivé skvrny. Byly to volavky bílé. Chvíli jsme po sobě pokukovali, až se volavky zvedly (bylo jich nakonec nejméně osm) a přilétly si nás prohlédnout.

Šli jsme dál, k bílým volavkám se přidaly ty popelavé, přelétl nad námi jeden kormorán, schovávaly se před námi potápky malé i ty roháči. Ve vzrostlých stromech jsme rozpoznali nějaké sýkorky a podobnou droboť. Na obvyklé zastávce se nám představila po hnízdní sezóně opuštěná volavčí kolonie – a v jednu chvíli nad námi přeletěl nějaký rybák – mořská vlaštovka. Proti jasné obloze jsme druh určit nedokázali.

Nakonec nejbohatší byl v závěru cesty rybník na kraji Bohdalova. Ale to už jsme se chystali k odjezdu, který se sice o 20 minut zpozdil a řidič v zácviku nám připravil ještě několik napínavých chvil, ale okolo půl čtvrté jsme se v Jihlavě spokojeně rozešli.