Když se řekne finské školství, leckdo začne básnit o perfektním školském systému a pedagogickém tygrovi. Díky job shadowingu nebylo jednodušší cesty, jak alespoň na chvíli nahlédnout do finské školy a tamních podmínek. Cílovou se mi stala Tampereen klassillinen lukio, tedy obdoba vyššího gymnázia, v největším vnitrozemském městě Tampere.
První podobnost, tamní škola měla stejně jako naše starou a novou budovu. S tím rozdílem, že stavební ráz budov definoval i obsah výuky. V nové budově se vyučovaly přírodovědné a technické předměty, já pak trávil většinu času ve staré budově v rámci hodin společenskovědních a jazykových. Dále už to tak podobné nebylo.
Že inkluze nemusí být sprosté slovo, dokazovala finská rovnost školních příležitostí, třeba v placených obědech pro všechny či v laptopech rovněž pro každého školáka a školačku. Stopáž hodin čítala oproti těm našim 75 minut. Obsahově jsem bohužel zažil poslední týden před průběžnými zkouškami, většina hodin se tedy soustředila na opakování. A to v online režimu. Co jsem na navštívených hodinách hledal skoro marně, bylo chození na záchod v průběhu hodin, používání mobilních telefonů nebo rušivé mluvení žáků mezi sebou. Na druhou stranu právě konverzační záležitosti jsem ale v hodinách hledal marně i v tom pozitivním smyslu. Většina práce probíhala v rámci připravených online lekcí, které žáci vyplňovali na svých, školou zapůjčených, počítačích, ale diskuse, zkoušení či jiné formy ústního projevu znatelně chyběly.
Snad to ale patří k charakteristice finského obyvatelstva. To působí na první pohled seversky chladně a neosobně, na druhou stranu každý rád poradí, pomůže, když je o to požádán. A nemusí kvůli tomu ani do finské sauny.
Tak taková byla ochutnávka finského školství, ze které vyplynulo, že i tamní systém je chlebem o dvou kůrkách. Třeba tím typicky finsky žitným.
