První vycházka mlhavého přírodomilného kroužku v tomto školním roce vyšla na příjemný baboletní teplý a jasný první zářijový nedělní večer 7. 9. Nastalo totiž po několika letech úplné zatmění Měsíce.

Celý den bylo skoro jasno, jen tu a tam nízké kupy. K večeru se ještě vyjasnilo, snad s výjimkou obzoru s lehkým oparem. Sraz se studenty jsme si dali na půl osmou na bývalém popravišti „Na křížku“. A divy divy: už před půl osmou se na vrcholku tísnily davy, nakonec odhadem tři stovky astronomických pozorování chtivých Jihlavanů i blízkých Okolňanů. Se studenty současnými i často dávno bývalými (těch se sešlo okolo půl sta) jsme postavili naše dva ornitologické dalekohledy, ale protože bylo ještě příliš světlo, věnovali jsme se obdivování temně pomerančového západu Slunce. Není to bez souvislosti s měsíčním zatměním. Kupodivu totiž zatmělý Měsíc je dost dobře vidět a je zbarven právě oním oranžovohnědým odstínem červánků, které svítí i dovnitř plného zemského stínu.

Nervalo dlouho a začaly se objevovat první hvězdy. Nejprve jsme si všimli červeného strážce medvědu Arktura ze souhvězdí pastýře. Následovala jasná Vega z Lyry – téměř v nadhlavníku. Zahlédli jsme i hvězdu Antares: červeného veleobra ze souhvězdí Štíra.

To už se překlopila osmá večerní a my stále ještě neviděli kýžený Měsíc. Až krátce před čtvrt na devět se na jihovýchodě v šedavém oparu objevil nenápadný nahnědlý obláček: byl to on, Měsíc v zatmění. Namířili jsme na něj dalekohledy a ve frontách před okuláry jsme jásali a radovali se. Když už bylo dost Měsíce, zamířili jsme optiku ještě na Saturn – byl vidět i velmi tenký, ale zřetelný prstenec, na malý namodralý Neptun a také na slavnou M31 – mlhovinu v Andromedě. A k tomu jsme různě povídali o souvislostech nebeských dějů a jevů, pokukovali po dalších souhvězdích a hvězdách a družicích a dobře jsme se spolu měli a rádi jsme se vespolek viděli.

Krátce před devátou večer se zprvu nenápadně, poté stále rychleji začal rozjasňovat levý dolní okraj měsíčního kotoučku. Ještě jsme se krátce dívali, ale pohled dalekohledem už byl nepříjemně až bolavě jasný. Tak jsme okolo půl desáté složily aparáty a spokojeně se rozešli. Několik s gymnáziem nesouvisejících návštěvníků nám ještě děkovalo za nečekané obohacení jejich pozorování.

Snad se na hvězdy dostaneme ještě několikrát v tomto školním roce.

---