Rok se s rokem sešel a začátkem října se družstvo – ženstvo – z naší školy zúčastnilo dalšího ročníku ekologické olympiády. Letos nás organizátoři ze Střediska ekologické výchovy Chaloupky pozvali do chaty Doubravka kousek od Chotěboře; nás: tedy Kristýnu Koukalovou ze septimy a Zuzku a Markétu Jančíkovy ze 4A6, s plachým doprovodem původce těchto řádků.

Letos byla námětem soutěže energie, zejména její získávání, především obnovitelně – a mitigace, tedy možnosti omezení škod energetikou působených. Naše studentky zpracovávaly domácí úkol o energetickém hospodaření Gymnázia Jihlava a navrhovaly cesty k úsporám; ukázalo se to jako nesnadný a problematický úkol, protože o šetření energiemi vedení školy i zřizovatel pečlivě přemýšlejí. Výsledek však porotu uspokojil, protože naší trojici za domácí úkol přidělila 19 z možných 20 bodů.

To však poněkud předbíháme. V pondělí 29. 9. se studentky sešli na dvouhodinovou nalejvárnu a poslední domluvy a ve středu 1. 10. ráno vyrazily k Chotěboři, odkud šly pěšky asi 4 kilometry k malebné a přívětivé chatě Doubravka v údolí stejnojmenné říčky (doprovod následoval o pár hodin později). Po ubytování, obědě a úvodních poznámkách organizátorky Venduly Šimkové přišel úkol středečního odpoledne: v terénu si družstva vybrala kus lesa, prohlédla a proměřila místní stromy i terén a navrhla opatření, která by vedla k ekologicky, ekonomicky i sociologicky co nejužitečnějšímu využití. Po zpracování tohoto úkolu byly naše reprezentantky poněkud nesvé, ale přísná, leč spravedlivá porota druhý den při obhajobách seznala jejich předložené řešení jako nejlepší ze všech: 14, 5 bodu z 15 možných. V kuloárech se jeden z členů komise zmínil, že naše reprezentantky byly výjimečné tím, že se předháněly a přetlačovaly, která bude mluvit, zatímco skoro u všech ostatních to bylo spíš naopak.

Středeční večer patřil přednášce Petra Daniše z organizace Fakta o klimatu, který přijel povídat o možnostech, jak v naší těsně předvolební zemi omezit emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. Připravený byl velmi dobře, prezentace byla přesvědčivá, údaje podle všeho dobře podložené, interpretace k diskusi.

Po přednášce byl čas na odpočinek a vůbec volno. Mnohé týmy se sešly v jídelně a opakovaly si čísla a principy energetiky. Ne tak naše slečny: radovaly se a odpočívaly.

Druhý den se naše cesty rozešly. Učitelé vyjeli na celý den do Hlinska prohlédnout si velmi zdařile udělané vzdělávací centrum Planeta a městský skansen Betlém, studenti zpracovávali a obhajovali svá pozorování, představovali své domácí úkoly a poznávali tuhá i tekutá paliva.

Večer přijel přednášet Ing. Pavel Suk. Shoda jména není náhodná – je to přímý potomek našeho pana řídícího. Vyučuje na FJFI ČVUT a jeho tématem je energie, jaderná zejména. Důkladné povídání bylo opět nabito fakty – vlastně podobnými, jako o večer dříve; tentokrát však mírně odlišně nahlíženými.

Vyčerpáni náročným soustředěným posloucháním jsme se ještě vyšli podívat na jasnou noční oblohu s panujícím Měsícem a Saturnem.

Zuzka, Kristýna a Markéta zvolily před posledním dnem snad tu nejšťastnější možnou taktiku: celý zbytek večera hrály karty a přizobávaly k tomu paraoříšky a místní čokoládu.

Páteční dopoledne obsahovalo už jen jednu disciplínu, a to poznávačku, tentokrát energetických rostlin. Byla za deset bodů a mohla ještě pořadím důkladně zamíchat. Odehrávalo se totiž jedno napínavé soupeření. Zástupci Střední školy Montessori Polná, k níž měl pisatel velmi těsné vztahy a vazby, totiž přijeli s tím, že potřebují „hlavně porazit Jihlavu“. Akce vyvolala pochopitelně reakci – a tak možná důležitější, než to, že před poznávačkou byla „Jihlava“ na druhém místě, byla naše pozice o dva body před Polnou. To bylo napětí! A dlužno dodat, že po odevzdání vyplněných poznávačkových archů byly holky viditelně poněkud skleslé. Zbytečně.

Organizátoři začali sčítat body, určovat pořadí a psát diplomy. Aby byl čas nějak využit, shlédli i jinak odzkoušeli si zájemci z učitelů i studentů chaotické páně autorova fyzikálně-biologicko-všelijaké představení s názvem Kašpárek a indiáni (opravdu to neznamená vůbec nic, jen odráží současný protagonistův stav).

Konečně přišlo vyhlašování výsledků: 11. místo… 10. místo… – u čtvrtého už rostlo naše napětí – a když se na krásném bronzovém třetím místě ocitla Polná, bouřlivě jsme aplaudovali a blahopřáli. Hned potom jsme šli pro ceny za druhé místo my (předával je ředitel Chaloupek RNDr. Josef Zetěk). Vyhrál tým z Gymnázia Pelhřimov, zaslouženě a přesvědčivě. V jeho řadách jsou však samí maturanti, tedy o rok až dva starší, než „naši“.

Potom už jsme spěchali domů. Na nádraží do Havlíčkova Brodu nás vzala autem doprovázející učitelka z Polné. Sladkou a milou tečkou bylo ještě hodinové posezení v cukrárně U Ignáce.

Tak za rok znovu? … tématem příštího ročníku ekologické olympiády jsou invazní organismy; to se těšíme. I když: kdo ví? Třeba bude celostátní kolo v období maturit, Pelhřimováci by pak nejeli a účast v nejvyšším patře této soutěže by přenechali nám. Buď jak buď, dobré to bylo.

---

Na ekologickou olympiádu, s letošním tématem „mitigace a obnovitelné zdroje energie“, jsme se vydaly v ranních hodinách 1. 10. 2025 ve složení Kristýna Koukalová (7A8), Markéta Jančíková (4A6) a Zuzana Jančíková (4A6), společně ještě s panem učitelem Tomášem Krásenským, který náš tým doplnil o něco později.

Naší výstupní stanicí byla Chotěboř, ze které jsme se vydaly krásnou vycházku údolím řeky Doubravy až na chatu Doubravku, místo konání celého krajského kola. Po ubytování a společném obědě proběhlo oficiální zahájení celé akce. Letošní koncept se svou skladbou lehce lišil od těch předchozích, hned první disciplínou byl terénní úkol. S veškerými potřebnými pomůckami, včetně Christenova výškoměru, který jsme využily pro zjištění výšky stromů, jsme vyrazily do terénu podél údolí. Naším úkolem bylo na námi vybraném území vypracovat ideální plán na obnovu lesa, s prioritní vlastností co nejvíce fixovaného CO₂. S pomocí naměřených stromů a spoustou výpočtů jsme zjistily, který druh je z hlediska fixace tím nejlepším. Všechny naše výsledky, měření a postřehy jsme zpracovaly na velký prezentační poster.

Večer jsme strávily na společné besedě S panem Petrem Danišem z organizace Fakta o klimatu.

Čtvrtek se nesl v duchu nejintenzivnějšího dne celé soutěže. Dopoledne nás čekala teoretická část, složená z klasického kroužkovacího testu, faktů a mýtů či čtení z grafů. Hned po dokončení proběhlo losování pořadí malé maturity. My jsme si vylosovali pořadí deváté celkem z jedenácti. U malé maturity jsme hovořily o vodních elektrárnách, které jsme si vylosovaly, a následně o mitigačních opatřeních na úrovni krajiny. Součástí komise byla i obhajoba terénního úkolu, a taktéž domácího úkolu. Ten jsme vypracovaly dopředu a zaměřoval se na energetický audit naší školní budovy a s tím spojenými návrhy na zlepšení energetických výdajů. Ani po maturitě jsme se nezastavily a hned pokračovaly na poznávačku nejrůznějších paliv, přes kapalné až po pevné.

I druhý večer byl věnovaný besedě, tentokrát s panem Pavlem Sukem z ČVUT, která nesla název „Energetika budoucnosti, aneb dnes to bez jádra nepůjde“.

Poslední, třetí den už nás čekala pouze druhá a poslední poznávačka. Nikdo netušil, čeho se bude týkat. Nakonec se jednalo o energetické plodiny.

Mezitím, co se sčítaly veškeré body, si pro nás pan Krásenský připravil spoustu zajímavých pokusů, vždy doplněných o zajímavý a poutavý komentář.

Následovalo už jen vyhlášení a napjatá atmosféra se mezi týmy patřičně stupňovala. Náš tým nakonec obsadil krásné 2. místo z jedenácti. Absolutním vítězem se pak stalo Gymnázium Pelhřimov. Celá soutěž se nesla v přátelském duchu nabytém aktivitami a soutěžením. Taktéž moc děkujeme panu Krásenskému za velmi milou společnost a odborné rady v průběhu celého trvání olympiády.

Zuzana a Markéta Jančíkovy

---