Letošní srpen je bohatý na astronomické zajímavosti. Kromě pravidelných Perseid – slz svatého Vavřince – se 12. srpna urodilo mimořádně povedené zatmění (přesněji řečeno zákryt Měsícem) Slunce a o patnáct dnů později zatmění Měsíce, tedy vstup Měsíce v úplňku do zemského stínu. To jsme se na samém konci prázdnin vypravili pozorovat do kopců nad Popicemi.
Trochu pikantní okolností byl čas zatmění: začátek částečné fáze v 4:33 v pátek 28. 8. – a průběh postupně rostoucí až do západu Měsíce okolo 6:05. Poskytlo nám to však příležitost zase po nějaké době nocovat společně pod širákem.
Vyjeli jsme tedy už ve čtvrtek 27. 8. v 18:03 ze zastávky MHD Seifertova (nakonec místo autobusu číslo 7 autem – těsně jsme se vešli do většího osobáku) do Popic. Do tmy bylo ještě dost času, vyhlédli jsme si tedy kousek nad obcí u jabloňového sádku místo na ranní pozorování, potom kousek za lesíkem v ústraní nocležiště – a šli jsme jen tak brouzdat lesem ke Špičáku. Když se zešeřilo, poseděli jsme chvíli poblíž místní hájovny u pěkného rybníka, pozorujíce bruslařky, šídla, netopýry, hejna rybek… a vedouce řeči. Okolo osmé večerní už byl čas na přípravu, abychom si lehli, jak si usteleme. Do toho se houštím u nedaleké cesty prodraly pomerančové paprsky vycházejícího úplňku. Neodolali jsme jejich vábení ke krátkému pokochání se, přidali jsme trochu souhvězdí (vzhledem k panující potrhané vysoké oblačnosti toho moc vidět nebylo – jen Letní trojúhelník, Pastýř a Severní koruna) – a pak už jsme zalezli na kutě. Budík jsme nastavili na 4:15 :-/.
Ve čtyři ráno, když někteří z nás už nemohli dospat, vypadalo nebe beznadějně: Měsíc byl skryt za pásem husté nízké oblačnosti. Naštěstí jsme vydrželi a po všeobecném probuzení a sbalení loží i střech se nám Luna nízko nad jihozápadním obzorem představila v plné nádheře. Chvilku jsme se radovali z pomalu se nasouvajícího stínu na levý horní okraj měsíčního disku a přešli jsme na večer vybrané pozorovaniště.
Zatmění viditelně postupovalo, i když vzhledem k panujícímu hustému oparu se neukázala typická oranžovohnědá barva zatmělé části, vyvolaná osvětlením temné části Měsíce zemskými červánky. Překvapením bylo, že se v průrvách oblačnosti postupující studené fronty ukázaly i dvě výrazné planety: Saturn a Jupiter. Stálo za to postavit ornitologický dalekohled, ve kterém byly docela dobře vidět Saturnův prstenec a dva z Jupiterových měsíců.
Po šesté ranní nám jel autobus do Jihlavy. Ještě jsme si z něj užili karmínově vycházející Slunce, které bylo různě teplými či chladnými vrstvami vzduchu rozčleněné do tvaru spíše lichoběžníka, než půlkruhu a ve čtvrt na sedm ráno jsme se– před posledními dvěma prázdninovými dny – rozloučili.
Dobře jsme se měli, myslím.
