Never again v Jihlavě
Mgr. Zdeňka Ryklová
Ve dnech 14.–19. 6. 2026 probíhalo pokračování společného projektu Česko-německého fondu budoucnosti Never again, tentokrát v Jihlavě. Reciproční výměny se zúčastnilo 20 německých studentů a studentek z bavorského gymnázia NKG Weißenhorn, které doprovázeli jejich vyučující Gabriele Zierer a Sören Schmelz. Pod vedením českých učitelek Radky Podloucké a Zdeňky Ryklové pracovalo na projektu 21 studentů a studentek z Gymnázia Jihlava.
Jak se dá zpracovat téma války, integrace do společnosti s odlišnou kulturou tak, aby to studenty bavilo a aby v nich poznatky zůstaly?
To byla výzva pro následující dny.
A jak tedy probíhal týden u nás?
V pondělí se po přivítání panem ředitelem Mgr.Pavlem Sukem všichni seznámili s podrobným programem, němečtí hosté se účastnili výuky a poté vyslechli všichni zúčastnění přednášku paní Terezy Dvořákové, zástupkyně cizineckého centra CPIC.
Následně se ve smíšených česko-německých skupinkách setkali s cizinci žijícími v Jihlavě, kteří pocházeli z různých koutů světa – z Vietnamu ( pan Hoa Doan), z Arménie ( paní Marine Harutyunyan), z Mongolska ( paní Marla Mašová), z Ukrajiny ( paní Anna Abramchuk, paní Táňa Lysá), ze Srbska ( pan Alexander Miladinovič), z Maroka ( pan Hamza Messari), z Nepálu (paní Aarjana Khadka), ze Španělska (pan Christian Vera), z Rakouska (paní Sara Bajramović), z Francie (paní Clarysse Dubois), z Mexika (pan Mendez Kadosh).
Studenti zjišťovali důvody příchodu dotazovaných do naší země, jak probíhala integrace do naší společnosti, s jakými předsudky, tradicemi, obtížemi se setkávali.
Na závěr rozhovorů měli tazatelé vybrat jedno motto, které charakterizuje tázaného.
Rozhovory probíhaly v přátelském duchu a příjemné atmosféře.
Následným úkolem pro studenty bylo tato interview jakoukoli formou ve smíšených skupinách začít zpracovávat – prezentací, plakátem, reprodukovaným rozhovorem, vyprávěním.
V úterý následovala přednáška pana Jaroslava Beneše o soužití Čechů a Němců v Jihlavě v 19. a 20. století až dodnes.
Poté studenti pokračovali v práci na projektech.
V poledne odjeli společně do Telče, renesanční perly UNESCO, kde se po prohlídce náměstí podívali do podzemí, kde zhlédli film Telč ve čtyřech ročních obdobích. Zastavili se též u pamětní desky židovského malíře Franze Mořice Nágla, u „kamenů zmizelých“- u pamětních desek Židů, odvlečených do koncentračního tábora.
V podloubí u kostela svatého Jakuba věnovali chvilku pamětním deskám padlých občanů za 1. a 2. světové války. Byli překvapeni, že mnoho těchto bývalých obyvatel Telče a okolí mělo německé příjmení.
Poté pohlédli na krásy Telče a krajiny vůkol z věže kostela svatého Jakuba.
Kulturním počinem se stala výstava malířky Míly Doleželové s obrazy s romskou tématikou.
Na závěr návštěvy si studenti prohlédli za varhanního doprovodu kostel jména Ježíš.
Ve středu odjely obě skupiny do Prahy. Zde navštívily Armádní muzeum na Žižkově, kde si prohlédly expozice 1. poloviny 20. století.
Prohlídka Pražského hradu a následná procházka Královskou cestou a Starým Městem pražským byla komentována českými studenty, kteří si v němčině připravili několik nejdůležitějších informací k jednotlivým památkám (např. Karlův most, Prašná brána, Staroměstské náměstí…)
Navečer odjížděli zpět do hostitelských rodin.
Ve čtvrtek žáci dokončili své rešerše a poté je prezentovali výše uvedenými způsoby. Konstatovali, že návštěvy památných míst i rozhovory s cizinci měly smysl.
A jaká byla motta dotazovaných?
Buď ke všemu vždy otevřený.
Bála jsem se promluvit. Uzavřela jsem se do sebe. A i dnes je to ve mně pořád, ale snažím se s tím bojovat.
Chování, které můžeš vnímat jako zlé nebo divné, je ve skutečnosti jen kulturně podmíněné.
Vždy je možné začít znovu. Nikdy nevíte, jaké příležitosti vám život přinese ani po těch nejtěžších chvílích.
Nejlepší způsob, jak se zbavit předsudků, je setkávání dvou kultur.
Lidé by měli být k sobě otevření.
Naučit se jazyk a poznat nové lidi mi pomohlo cítit se zde jako doma. Čím více spolu komunikujeme, tím více si rozumíme.
Když s někým přerušíte vztahy, nejen že vzdáte přátelství, ale i možnost rozvíjet své komunikační dovednosti.
Trpělivost.
Komunikace je klíč.
Nejdůležitější je vzájemný respekt.
V pátek se němečtí a čeští přátelé rozloučili. Kontakty a přátelství zůstávají, motivace poznávat nejen cizí jazyk, ale i historii a kulturu sousední země též.
Jak zúčastnění hodnotili celý týden?
Co se týče evaluace, kromě pár případů, kdy by někteří přivítali více volného času, považovaly obě strany program za velmi pestrý a kreativní.
Projekt Never again proběhl v pohodové atmosféře plné vzájemného porozumění a přispěl k utužení přátelství mezi českými i německými studenty.
