Biologie v praxi i teorii

| Stalo se | Ing. Tomáš Krásenský

První projektový den, úterý 14. dubna 2026

Jak už se stalo v posledních letech zvykem, první projektový den praktické i teoretické přírodovědy jsme se vypravili na delší vycházku okolo rybníků Okrouhlíků.

Letos však přeci jen nastala jedna změna, a to v časovém rozvrhu. Rodinné důvody přinutili celou třicetihlavou skupinu vyrazit až o půl desáté, tedy s půldruhahodinovým zpožděním. Ale podle všeho to příliš nevadilo a příště si to vynahradíme.

Vyjeli jsme v 9:28 autobusem MHD číslo 7 na zastávku Vysoká – rozcestí a vydali se směrem k prvnímu z rybníků. A hned na polní cestě k němu nás čekalo asi nejzajímavější setkání celé cesty: za zákrutem se něco černo-bílo-okrově mihlo. Popošli jsme ještě kousek, chvíli si pan učitel myslel, že je to sojka (zapomněl si dalekohled), ale zakrátko účastnice ozbrojeným oken rozeznaly dudka chocholatého. To bylo radosti! Ani se nás moc nebál, věnoval se svým věcem, nechal nás několikrát přiblížit na nějakých dvacet metrů, takže jsme mohli obdivovat jeho rozvernou hru s chocholkou, kterou střídavě sklápěl a vzápětí vztyčoval do pankáčského číra. Když jsme se mu zdáli příliš blízko, popoletěl typicky dudčím kolébavým letem, při němž se zase ukázaly kontrastní černobílé proužky na křídlech. Takto jsme se vzájemně užívali snad pět minut.

Nakonec nás obletěl zpět a my pokračovali po svých záležitostech. Hledali jsme různé stopy činnosti zvířat, ať už ptáků, brouků nebo samotářských včel a vos, sbírali šnečí ulity, poslouchali jarní zpěvy místních opeřenců a vůbec jsme se bavili přírodou kolem nás.

Po asi třičtvrtěhodině jsme udělali první zastávku. Studenti nafasovali biologické nástroje (pinzety, exhaustory, sklepávací plachtu…) a jali se pátrat po živáčcích na vlastní pěst. Nejzajímavějším objevem byl slepýš, kterému bylo v našich přeci jen proti okolí o dost teplejších rukách asi docela příjemně. Pochovali jsme si ho a nechali jít po jeho slepýších záležitostech. Zajímavé bylo i trhaniště krahujce, strakapoudí kovadlina a také mnohonožka, která nám svýma dvojitýma nohama předvedla zrovna touto dobou ve fyzice probírané podélné vlnění.

Šli jsme dál, trochu jsme si čichli ke kyselině mravenčí, kterou na náš kapesník nastříkali rozezlení ferdové – a druhou a poslední zastávkou byly Pístovské mokřady. Protože nás trochu tlačil čas, zalovili jsme si jen trochu kuchyňskými cedníky. Přes krátkost lovu a primitivní pomůcky jsme vylovili samečka i samičku čolka (opatrně jsme si je prohlédli v mističce s vodou a zase je oba rychle vrátili do jejich chladného a kalného živlu.

Těsně před koncem, to už bylo půl jedné a podle plánu jsme byli v Jihlavě – Na skalce – nás ještě zaujaly kvíčaly, které ze svých hnízdišť urputně vyháněly mlsné a hladové kavky. Pěkně jsme si to užili.

Druhý a třetí projektový den, pondělí a úterý 4. a 5. květen 2026

Před deseti lety jsme na projektové dny začali jezdit do Ústavu biologie obratlovců ve Studenci a na Národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step. Bylo tak tomu i letos a bylo to dobré, myslím.

Vyjeli jsme jako obvykle z Jihlavy v pondělí 4. května ráno o půl osmé a krátce před devátou ranní nás ve Studenci v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky přivítal ředitel prof. RNDr. Josef Bryja, PhD. – a byl nám celé dopoledne průvodcem. Po jeho představení historie a současnosti ústavu jsme se rozdělili do dvou skupin a střídavě navštívili chovy myší, čolků a zebřiček a laboratoř molekulární biologie a genetiky. Společně jsme se pak ještě vyšli kousek za brány instituce a podívali jsme se, jak se do sítí chytají ptáci, jak a proč se kroužkují a jak se drží a jak se brání chycený brhlík lesní. Na rozloučenou nám ještě pan profesor Bryja dal několik housenek martináče habrového a s radostí a spokojeně jsme odešli. Zůstali jsme ještě poblíž a u blízkých rybníků (ten nejbližší se jmenuje Hlad!) jsme si trochu zabiologizovali s kuchyňskými cedníky, starým povlakem na polštář a se smýkačkami, které nám kdysi ušila paní učitelka Šárka Pospíchalová. Ale upřímně řečeno: moc jsme toho nenalovili. Možná nejzajímavější bylo krásné a intenzivní malé sluneční halo na vysoké oblačnosti blížící se studené fronty.

Autobus s upovídaným, ale milým a vstřícným řidičem nás potom zavezl do Mohelna. Vystoupili jsme a necelou hodinku se podivovali místním zajímavostem: otakárkům, ještěrkám zeleným, kavylům Ivanovým, cvrčkům polním, hadcům… Odtud už jsme zamířili k ubytování v útulném a dobře vybaveném Mohelském mlýně, který patří výše uvedenému ústavu; úroveň odpovídá účelu: pořádání vědeckých mezinárodních konferencí.

Po zabydlení a krátkém odpočinku jsme se pěšky vydali zpět od Mohelna na jídlo. Příjemná hospůdka na náměstysi nás dobře a přiměřeně levně nasytila, napojila, zotavila a občerstvila. Po necelé hodince odpočinku jsme se vrátili na hadcovou step a obešli jsme ji kolem dokola. To byla biologicky nejbohatší část celého dne: motýli, ještěrky, hadi, brouci, pavouci… – jen sysli se nám neukázali. Škoda, ale nevelká.

Posledním pondělním večerním společným programem bylo půlhodinové povídání o jaderné energetice jako příprava na druhý den: návštěvu informačního centra Jaderné elektrárny Dukovany.

Pak už bylo vše dobrovolné. Nemalá část účastníků se před soumrakem vydala znovu na step, tentokrát pozorovat hvězdy. Bylo to dost odvážné, protože obloha byla celý den střídavě jasno, polojasno, oblačno i zataženo. Když jsme na místě s dobrým rozhledem postavili ornitologický dalekohled, vůbec jsme nevěděli, zda něco krom mraků na obloze uvidíme. Ale uviděli jsme. Nejprve nad západním obzorem Venuši, ta však příliš zajímavá není. Zanedlouho se nad námi ukázal i Jupiter. Zaměřili jsme ho a čekali. Ze začátku celkem nic, ale brzo se začaly objevovat i jeho čtyři galileovské měsíce a konečně i dva hnědavé pásky oblačnosti v jeho atmosféře. To jsme se radovali. Po pár desítkách minut se rozjasnilo tak, že jsme viděli i mnohá souhvězdí: Pastýře, Pannu, Blížence, Velkou medvědici a Malého medvěda, Draka, Severní korunu, Vozku a Kozičku…

Kdo se nešel podívat na hvězdy, zůstal v Mohelském mlýně. Někdo u ohýnku, někdo si vařil večeři, někdo si jen tak povídal nebo odpočíval.

Po návratu z hvězdářské vycházky se projevilo denní horko. Někteří tedy vyhledali občerstvení, ochlazení i opláchnutí v krátké koupeli, kterou poskytl hluboký mlýnský náhon. Na pár minut nám k tomu zahoukal z protějšího svahu puštík.

Ke spaní jsme se ukládali asi hodinku před půlnocí, někteří i venku pod hvězdnou oblohou a někteří tak vydrželi až do rána.

V úterý – druhý den ráno – nebylo třeba příliš spěchat. Někteří si ještě vyšli znovu na step, mnozí poslouchali ptáky. Pomalu jsme uklízeli pokoje, sbalili jsme se a o půl deváté nás „náš“ autobusák opět nabral na palubu a převezl k Jaderné elektrárně Dukovany. Po krátkém čekání jsme vešli do informačního centra – zde nám promítli dva docela vydařené filmy o jaderné energetice i o vlastní elektrárně; zejména ten s virtuálně-realistickými brýlemi byl pro mnohé zdrojem značného obveselení. Následovala ne příliš zajímavá prohlídka různých modelů a schémat. Ještě jsme se podívali na mlžnou komoru a trochu si pohráli s interaktivními energetickými elektrickými modely a pak už zpět do autobusu a do Jihlavy. Cestu většina dvoudenním intenzivním programem unavená prospala.

Před půl jednou jsme vystoupili v Jihlavě.

Zúčastnění studenti byli dobří: vstřícní, pozorní, ochotní, obětaví, zvídaví, spolehliví, dochvilní… díky za to.

O veškerou administrativu se ochotně a zodpovědně postarala paní učitelka Eliška Vyhnálková – velmi tím k úspěchu celého projektu přispěla.

Pěkně jsme si to užili.

… a co jsme viděli a slyšeli?

Ptáci:

Volavka popelavá

Čáp bílý

Káně lesní

Poštolka obecná

Krahujec lesní

Luňák červený

Moták pochop

Moták pilich

Puštík obecný

Datel černý

Strakapoud sp.

Krutihlav obecný

Rorýs obecný

Holub hřivnáč

Hrdlička zahradní

Kachna divoká

Kopřivka obecná

Kukačka obecná

Krkavec velký

Vrána obecná šedá

Sojka obecná

Straka obecná

Kavka obecná

Špaček obecný

Drozd zpěvný

Kos černý

Konipas bílý

Konipas horský

Lejsek bělokrký

Lejsek černohlavý

Sýkora koňadra

Sýkora modřinka

Sýkora uhelníček

Sýkora parukářka

Budníček menší

Budníček větší

Pěvuška modrá

Skřivan polní

Pěnkava obecná

Zvonohlík zahradní

Zvonek zelený

Stehlík obecný

Střízlík obecný

Králíček ohnivý

Vlaštovka obecná

Jiřička obecná

Vrabec domácí

Pěnice černohlavá

Brhlík lesní

Šoupálek dlouhoprstý

Červenka obecná

Plazi:

Ještěrka zelená

Slepýš křehký (?východní?)

Užovka hladká

Užovka obojková

Savci:

Norek americký

Netopýr sp.

Kočka domácí

Hmyz:

Otakárek fenyklový

Otakárek ovocný

Bělásek řeřichový

Okáč sp.

Modrásek sp.

Babočka paví oko

Babočka kopřivová

Žluťásek řešetlákový

Žluťásek čičorečkový

Cvrček polní

Střevlík sp.

Zlatohlávek zlatý

Chroust obecný

Sršeň obecná

Drvodělka fialová

Čmelák sp.

Roupec sp.

Potápník sp.

Ruměnice pospolná

Šidélko sp.

Planety, hvězdy, souhvězdí:

Jupiter a jeho měsíce Io, Europa, Ganymedes, Kalysto

Venuše

Capella

Arkturus

Spica

Polárka

Velká medvědice

Malý medvěd

Drak

Panna

Blíženci

Pastýř

Severní koruna

Vozka a Kozička

Družice Starlink

Partneři a spolupracující organizace