Výlet sexty jihlavského gymnázia na Chaloupky s prací i zábavou

Závěrečné dny (pondělí 28. a úterý 29. 6.) pochroumaného školního roku 2020/21 se nakonec přeci jen vyvedly poměrně normálně. Vyjeli jsme na výlet. Jako druhý učitelský dozor s námi jel bývalý třídní Zdeněk Krásenský.

Díky tomu, že naše škola má ve správě kus lesa u Střediska ekologické výchovy Chaloupky, jsme mohli prožít dva dny a jednu noc právě tam. Další velkou výhodou bylo, že o program obou dopolední bylo postaráno: pracovali jsme totiž na údržbě našeho lesa. První den zabralo asi dvě hodiny hrabání a sklízení sena a další dvouhodinovku jsme vytrhávali lesní buřeň: ostružiny, maliny, kopřivy, třtinu a podobné utlačovatele malých boučků, klenů, jírovců, jeřábů a doubků. Práce to byla docela úmorná, ale díky všeobecné píli a odhodlání studentstva poměrně nám šla rychle od ruky, takže jsme vše potřebné zvládli více než hodinu před obědem a zbylo dost času na očistu i ochlazení. Druhý den jsme pak – obklopeni hustým turbulentním dýmem – věnovali posledních pár půlhodin spálení vytrhaného lesního plevele.

Díky odvedené práci byl celý výlet pro nás všechny zdarma: cestu zaplatila škola a ubytování a stravu SEV Chaloupky. Ale nejen prací byl výlet vyplněn. Velmi příjemné bylo koupání v nedalekém rybníčku, který z části patří Chaloupkám: jeho očistné chladivé lázně jsme využili celkem třikrát – a bylo to potřeba, protože horka, prachu i potu bylo plno. Odpoledne pak bylo nesouměrně rozděleno na část fotbalovou a část taneční a paralelně probíhající sekci hudebně-odpočinkovou.

Když v podvečer skončila náhradní taneční hodina, přišel čas na večeři. Chaloupky nám obstaraly kyblík kečupu, kyblík hořčice, pár balíků chleba, lavor špekáčků – a také suroviny na těsto: ty jsme sesypali, promísili a uhnětli tvárné těsto, které jsme pak namotané na připravený opékací jeřábový klacík zdárně upekli spolu se špekáčky nad rozdělaným ohněm (tedy spíše sálavým teplem z jeho uhlíků).

U ohně se uplatnily obě přítomné kytary a halda zpěvníků, takže píseň střídala písničku až do setmění. To přišla na řadu na odvahovka. Pro tu lepší polovinu třídy ji připravila ta druhá a obětavě přitom procházející dvojice i samotářské vlčice strašila i naváděla kudy dál. Nikdo se tentokrát příliš neztratil.

Přišla noc, ne příliš jasná, takže k naší lítosti nedošlo na pozorování planet Jupitera a Saturna připraveným ornitologickým dalekohledem – aspoň základní souhvězdí letní oblohy jsme si však silným zeleným laserem ukázat mohli. Po půlnoci jsme šli spát (tedy aspoň většina). Skupinka jako do mariáše se ještě o půl páté ráno odhodlala jít se podívat na východ Slunce. Bylo to napínavé, ale navzdory obloze plné mráčků se Sluníčko ve 4:55 poslušně a působivě ukázalo nad jehličnatým obzorem.

Před odjezdem jsme si ještě v kaluži polní cesty nasbírali trochu drahokamů (ametystů, růženínů, záhněd), které se tam kdovíjak ocitly. A jeli jsme zpět. Před polednem jsme byli opět v Jihlavě.

Dobře to dopadlo, myslím.