Stavíme mosty ze špejlí 2019

Architektura je tak trochu obor všech oborů: nutně potřebuje fyziku (aby to nespadlo), estetiku (aby se na to dalo koukat), biologii a psychologii (aby se v tom dalo žít) a kdo ví co ještě dalšího.

Ne že by bylo nutné (a snad ani užitečné) věnovat se svému budoucímu povolání od časného mládí –ale pěstování citu pro materiály, pro vztahy, pro fyziku i pro krásno neuškodí nikdy a nikomu; hodit se to může od medicíny a přírodních věd po historii a vůbec humanitno, nemluvě o potřebě spolupracovat, plánovat, počítat, měřit, řezat, stříhat, lepit, …

Rádi jsme proto přijali pozvání k soutěži ve stavění mostů – těchto prubířských kamenů stavitelství – ze špějlí, provázků, lepenky a lepidel na Střední školu stavební Jihlava.

Se čtyřmi kvintánkami jsme se ve středu 18. 12. 2019 ocitli v knihovně a studovně Stavebky. S úderem půl deváté a dvou minut jsme se pustili do díla. Ze tří svazečků špejlí, klubíčka provázku, malé lahvičky herkulesa, lepenky a lepidla z tavné pistole bylo třeba postavit most, který překlene rozteč třičtvrtěmetru a umožní průjezd autíčka o šířce i výšce pěti centimetrů.

Den předem jsme půlhodinu pilně trénovali, takže od začátku bylo dost jasné, co dělat. Trojice (protože tak byl načíslen počet stavitelů; jedna z přítomných byla tedy svačinářkou, fotografkou, povzbuzovatelkou, ozdůbkou … a vůbec pro všechno) architektek se zčerstva pustila do práce. Skládaly špejle, motaly provázek, patlaly lepidla, prokládaly nosníčky, napínaly táhýlka… práce šla pěkně od ruky. Dopovány ovocnými koláčky a citronádou propadaly jen některé účastnice a jen tu a tam návalům zoufalého chechtotu. Jinak vesměs panovala příjemná, družná a dělná nálada. Rozhodně k ní přispěla i přehledná, promyšlená a uvolněně běžící organizace celé akce.

Krátce po poledni bylo hotovo. Když čas vypršel, začalo nejprve vážení, protože kromě nosnosti mostu se započítával především poměr zátěže, která most zhroutila a hmotnosti samotného mostu.

Pak došlo na zatěžování. Na mostovku byla přes ocelovou třiceticentimetrovou tyč přenášena tíha padesátilitrového barelu, který byl postupně promyšlenou hydraulikou napouštěn vodou, dokud se most nezhroutil. Náš model šel na hroutiště jako první. Unesl při vlastní hmotnosti málo pod půlkilo celkem asi deset kilogramů. Dlužno dodat, že námi očekávané příčné položení zátěžové tyče nám – na rozdíl od pozdějších skupin – nebylo umožněno. Zadání jsme však splnili, most postavili a leccos o mechanice se i naučili.

Jen na okraj: dívčenstvo Gymnázia Jihlava bylo nejmladší (vesměs soutěžili harcovníci z 3. ročníků), nejvšeobecnější (ostatní družstva byla ze stavebních škol) a nejholčenštější ze všech. A svého úkolu se zhostilo se ctí.

Už se těšíme, chystáme a rozmýšlíme na příští roky.