V sobotu 4. března 2023 jsme se opět po tříleté kovidové pauze vydali pozorovat ptactvo do Prahy.

Sešlo se nás tentokrát hodně: jako do fotbalového družstva (a to se ještě někteří na poslední chvíli odhlásili a s jinými se nám nepodařilo – vinou špatně nastaveného páně učitelova mobilu – sejít na místě). Velmi potěšitelná byla účast několika bývalých studentů, kteří nyní studují v Praze nebo Pardubicích (MatFyz, medicínu, jazyky…).

Vyjeli jsme brzy, v 6:15 z Jihlavy, to méně krásné pohlaví sice v mírné menšině, ale zato v převaze. Po krátkém bloudění na Florenci nás tramvaj (protože metro nejelo) převezla na zastávku Nádraží Holešovice. Než nám přijel autobus, kterým jsme pokračovali do Tróje, všimli jsme si na vrcholu komínu Holešovické teplárny tmavého flíčku. V dalekohledu se nám ukázala rozčepýřená sokolice stěhovavá. Chvíli si jen tak seděla, pak začala s ranní hygienou – zobákem si probírala pírko za pírkem. Pak se však její chování změnilo: přecházela po koruně komína, mírně se ukláněla – a v zápětí se ukázalo proč. Ve vzduchu se mihl její vyvolený, v ocelově šedém plášti a s kontrastním černým vousem přes sněhobílé líce. Několikrát nad dámou svého srdce zakroužil, slétl k ní a došlo i rychlé třepotavé ptačí milování.

Nemohli jsme se šmírování nabažit, nechali jsme si ujet autobus a radovali se z – dramaturgicky nešťastně posazeného nepochybného vrcholu celého výletu. Dál už šlo vše vcelku obyčejně. U Trójské lávky byl jeden sameček hvízdáka, ve Stromovce kachny, lysky, slípky… potěšily nás žluny svým voláním – a jedna na nás po prohrabání suchého listí na zemi blýskla i svým nádherně žlutozeleným kostřcem. Zajímavý byl pár divokých kachen netypického zbarvení a další pozoruhodností ještě strakapoud prostřední.

Okolo 10. nás další tramvaj převezla na Staré Město, odkud je to nedaleko ke Karlovu mostu a dál na Střelecký ostrov. Nic překvapivého: přežrané nutrie, obvyklé chocholačky, potápky malé, racci bělohlaví i ti chechtaví (v přicházejícím svatebním šatě; prostý zimní i elegantní šedo-bílo-čokoládový tak půl na půl), kormoráni, volavky, labutě, husice nilská….). O půl dvanácté už jsme toho měli dost – bylo lezavé chladno – tak jsme zapadli do čtvrté putyky a dali si polévky, guláše, svíčkové, kofoly či piva, povídali si – a že bylo o čem; účast studentů vysokých škol byla v tomto velmi cenná.

Když jsme se trochu ohřáli a zpola nasytili, vydali jsme se pěšky na Florenc. Povídali jsme si o tom, co míjíme: Národní divadlo s Myslbekovou Hudbou, památník masakru studentů ze 17. listopadu 1989 na Národní třídě, klasicismus Stavovského divadla, kubismus Domu u Černé Matky Boží, secesi Obecního domu, prostou františkánskou gotiku kostelíka svatého Josefa… Ve dvě jsme zase nastoupili do autobusu RegioJet a o půl čtvrté utrmácení, ale spokojení vystoupili v Jihlavě.

Co jsme tentokrát viděli a slyšeli:

Sýkora koňadra, Sýkora modřinka, Kos černý, Dlask tlustozobý, Zvonek zelený, Brhlík lesní, Straka obecná, Sojka obecná, Kavka obecná, Špaček obecný, Pěnkava obecná, Holub domácí, Hrdlička zahradní, Holub hřivnáč, Lyska černá, Slípka zelenonohá, Kachna divoká, Polák chocholačka, Labuť velká, Morčák velký, Hvízdák euroasijský, Husice nilská, Kormorán velký, Racek chechtavý, Racek bělohlavý, Potápka malá, Volavka popelavá, Strakapoud prostřední, Žluna zelená, Sokol stěhovavý

---