Před Vánoci na hvězdy – konečně!

V nabitém podzimu roku 2019 se obtížně hledalo volné okénko na cokoli navíc k tomu, co už stejně navíc bylo. Také počasí přálo – nepřálo, a tak se stalo, že v tomto školním roce jsme se poprvé vyšli podívat na noční oblohu až poslední středu před Vánocemi 18. 12. 2019.

A také tentokrát to bylo s počasím všelijaké. Přes den bylo nápadně teplo a jasno. Prohřátý vzduch se proto nasytil vlhkostí. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Sešli jsme se v sedmi lidech na zastávce MHD Seifertova krátce před půl pátou. Byl ještě časný soumrak, ale už byla pěkně vidět zářící žlutavá Večernice – Venuše. Chvíli jsme stáli a klábosili čekajíce, zda ještě někdo nepřijde. Nepřišel, tak jsme šli: na kopeček nad údolím Koželužského (hanebně zatrubněného) potoka, zvaný U křížku. Když jsme tam za houstnoucího šera vylezli, s obdivem i obavami jsme zahlédli, jak se údolíčky pod námi valí krémové potoky mlhy – chladnoucím vzduchem vysrážené kapičky přes den nastřádané vlhkosti. Naštěstí jsme byli přeci jen o pár metrů výš, ale stejně…

Začali jsme pátrat po obloze. Po Venuši se pomaloučku objevovaly další a další nebeská světýlka. Nejprve jsme měli zálusk na Saturn, který měl být od Večernice vpravo dole – ale ne a ne ho zahlédnout. Až z přítomných dvě Bystrozraké vydržely s nervama a zhlédly nezpochybnitelné mihotavé světýlko právě tam, kde by Saturn měl být, tedy kousek k Slunci blíž po ekliptice. Zamířili jsme na něj mohutný ornitologický dalekohled na dosti statickém stativu a ještě na posledních pár minut jsme dokázali rozlišit i jeho slovutné prstence; to bylo radosti!

Rozhlíželi jsme se dál. Jedna ze zaujatých studentek si všimla Letního trojúhelníku: to není souhvězdí prosím, ale tak zvaný asterismus, tedy nápadné uskupení hvězd, které však není ani souhvězdím, ani hvězdokupou. A Letní trojúhelník v zimě? To je totiž tím, že astronomové nejraději pozorují tak mezi devátou večerní a půlnocí. V červenci a srpnu je právě v této době Letní trojúhelník (Labutin Deneb – ocas, Orlovo oko – Altair a Lyrí držadlo Vega) vysoko nad hlavou. To v zimě je po večerníčku, natož po zprávách už Letní trojúhelník nizoučko u obzoru a téměř neviditelný.

Chvíli jsme probírali olympské drby, tedy převážně co, kdy, s kým, jak, proč a kde dělal Zeus. Někteří z přítomných učitelů se přitom rozplývali nad krásou Labutích křídel a nám k lítosti utajeným půvabem Velkomedvědičích nohou. Pak jsme se ještě chvíli věnovali povedené etiopské královské rodině: Kasiopeji, Kéfeovi, Andromédě a Perseovi. Dosti složitě se nám obmotávali okolo zenitu. Zkoušeli jsme ještě najít proslulou mlhovinu M31 v Andromédě, ale to nám houstnoucí a různě se přelévající opar nedovolil.

Tak jsme se po hodině a čtvrt sebrali, sbalili dalekohledy, ukazovátka, stativy – a šli jsme domů na večeře.