Babí léto si vzalo neplacené volno a podzim roku 2022 není právě útěšně roztomilý, jak jsme byli zvyklí z minulých let. Nebylo proto snadné najít jasný večer pro pozorování noční oblohy. Nakonec se ukázala vhodná příležitost, kdy bylo nejen přijatelné počasí, ale i pozoruhodné jevy na nebi.

Sešli jsme se tedy v počtu jak do fotbalového smíšeného družstva v pondělí 26. 9. o půl osmé večer tradičně na Křížku (prý se správně jmenuje Krkavčí vrch). Ten večer se totiž největší planeta sluneční soustavy Jupiter (dva a půlkrát těžší než všechny ostatní planety dohromady) ocitl současně v opozici se Sluncem a také za šest desetiletí nejblíže Zemi. Opozice je celkem známá: to je když je to naproti – a Jupiter byl z našeho pozemského pohledu přesně na opačné straně než Slunce. To se těm dvěma stává zhruba jednou za 13 měsíců a je to příležitost k pohodlnému pozorování, čehož jsme využili. Současně se ocitl v perihéliu, tedy v přísluní, což je asi o 60 miliónu kilometrů blíže ke Slunci, než na opačné straně své eliptické oběžné trajektorie. Však byl také prvním, na co jsme v houstnoucím soumraku zaměřili dalekohled. Viditelnost sice nebyla nejlepší, ale na dva Jupiterovy měsíce – Ganymeda a Callisto – to stačilo. Zbylé (Ió a Europa) byly ještě ukryté za svým nebeským rodičem. Potom jsme obrátili pozornost i teleskop a zelené ukazovátko na další jevy nebeské, především druhou největší planetu naší soustavy, tedy Saturn. Vcelku jasně byl vidět v souhvězdí Kozoroha (poblíž hvězdy Deneb, tedy kozího ocasu) včetně prstence a největšího ze svých měsíců: Titana. Následovala letmá přehlídka některých souhvězdí, především Letního trojúhelníku s Labutí, Lyrou a Orlem. Na poslední chvíli jsme zahlédli zbytky Štíra a ve Střelci jsme hledali místo, kde by měla ležet naše vlastní supermasivní černá díra.

Pěkné představení předvedla jedna z družic, která mířila ze západu na východ. Když byla nad našimi hlavami, zářila jasněji než Jupiter, ale po pár desítkách vteřin odlétla ze slunce svitu do zemského stínu a pohasla.

Asi po hodině jsme se rozcházeli. Ještě jednou jsme se podívali na stále výraznější Jupiter – a zpoza jeho západního okraje se začala vynořovat Europa – nejmenší a Jupiteru nejbližší galilejský měsíc.

Ještě jsme chvíli rozebírali některé taje astrofyziky a vesmíru vůbec a spokojení jsme se rozešli.