O svatojánském ránu, v pátek 24. 6. 2022, na planety, které skoro vyšly

Týdny okolo letního slunovratu jsou pro pozorování noční oblohy nevhodné, protože Slunce neklesá pod obzor dostatečně hluboko na to, aby nebe dostatečně ztemnělo; na hvězdy je tak vidět dost špatně. Zato se ale v posledních několika dnech ukazovalo všech pět planet současně – a to ještě v uspořádání podle vzdálenosti od Slunce, tedy Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn, navíc se mezi Venuši a Mars vklínil starý Měsíc.

Neodolali jsme proto a sezvali jsme zájemce o pozorování na třetí hodinu ranní – původně opravdu zpola jako pokus o vtip. K našemu překvapení se však přihlásilo nemálo zájemců. Někteří dokonce pod vrcholem Křížku – naší oblíbené pozorovatelny – nocovali ve spacáku.

Okolo té 3. hodiny ranní jsme se začali scházet. Obloze tou dobou vévodil jasný bílý Jupiter. Trochu slabší byl vpravo od něj Saturn a vlevo červený Mars. Severovýchodní obzor kvapem červenal blížící se naší mateřskou hvězdou, proto jsme – obveselováni křepelčím účetnictvím z blízké louky – se místo souhvězdí věnovali právě oněm planetám. Nejprve Saturnu, který se nám ukázal se svými prstenci i hlavním měsícem Titanem. Potom Jupiter; měli jsme štěstí, protože byly dobře vidět všechny čtyři galileovské měsíce, navíc na jedné straně a seřazené podle abecedy: Calisto, Europa, Ganymedes a Ió. Když jsme se podívali pozorněji, zahlédli jsme na kotoučku této největší planety sluneční soustavy i barevné pásky její oblačnosti.

Po čtvrthodině se na obzoru objevil žlutavý bod – vycházející Venuše. I na tu jsme se dalekohledem podívali, i když nic na pohled pozoruhodného nenabízí. To už byl zajímavější Měsíc s jeho krátery, které na hranici světla a stínu (vlastně popelavého svitu, způsobeného světlem, odraženým od Země) nabízely docela romantické scenérie.

A tak jsme pozorovali, povídali si o souhvězdích (zejména o Letním trojúhelníku: Lyře s Vegou, Labuti s Denebem a Orlovi s Altairem), poslouchali budící se drozdy a černohlávky (později v dálce i kalouse), podivovali se nad hejnem volavek, které přelétlo nad Jihlavou, asi z Heulosu k Vodárenským rybníkům – a čekali na Merkur.

Jenomže postupující nocí chladnoucí vzduch byl stále víc a víc zamlžený, severovýchodní obzor červeně jasnější a jasnější – no, zkrátka jsme se Merkura nedočkali; sluneční záře nám ho skryla.

Škoda, ale zdá se, že účastníci (kterých bylo nakonec 13) se rozcházeli spokojení. Zda spát nebo psát, to bylo na každém z nich.