Náhradní opékání špekáčků

Ve čtvrtek 12. května 2022 odpoledne jsme se opět chtěli vydat pustit náhradní balón, neboť ten původní se nám utrhl a uletěl. Předpověď počasí vypadala dlouho nadějně, ale krátce před expedicí začali věštit dosti čerstvý vítr. To vyšlo. Od rána foukalo, sice příjemně, ale tak, že by balón ve vzduchu dopadl stejně, ne-li hůř než původně.

Stáli jsme před otázkou, co teď. Nejjednodušší by bylo to celé odvolat. Ale protože už jsme byli domluvení, že si nad ohýnkem, který naši montgolfiéru plní horkými spalinami, ještě navíc opečeme špekáčky a protože byly uzeniny už nakoupeny, rozhodli jsme se tak jako tak jít pouštět.

Sešli jsme se opět u kabinetu fyziky; sekundánky přišly už ve 13:30 a radovaly se z fyzikálních hraček v posluchárně. Po obědě – okolo druhé – přišli i primáni. Vyrazili jsme směrem k údolí U Větrníku.

Snad to bylo věkem, snad jarem – ale všichni nedospělí štěbetali, poskakovali, radovali se… – radost poslyšet i pohledět. Na místě jsme chvíli sbírali suché dříví, ale také čerstvé klacíky na opékání – a šneky – plamatky, páskovky i hlemýždě – a dokonce i jantarky. Ohýnek (předem nahlášený hasičům) se rychle rozhořel – a kromě obvyklých masovin si někteří opékali i (pro pana učitele dosti bizarní) maršmelouny (blé), které pak s těžko pochopitelným potěšením pojídali sevřené mezi máslové věnečky s čokoládou. No – … proti gustu…

A tak jsme si užívali horký jarní den, prohlíželi si stromy, byliny, měkkýše, mraky, hráli si s větvičkami i ohýnky… Po dvou hodinách byl čas jít dál. Někteří si odnášeli skořicově hnědé plamatky – k domácímu chovu (ten byl nakonec rodinnými parlamenty odmítnut).

Na balón dojde. Sice nevíme kdy, ale když nenastane konec světa, tak brzo. A třeba bude zase čas na špekáčky a třeba i píšťalky.