Na kometě

Deštivé koronavirové léto 2020 přineslo příjemné astronomické překvapení – po mnoha letech pěknou kometu, pozorovatelnou prostýma očima. Jak už to v posledních desetiletích bývá, je pojmenována po přístrojích, které ji objevily (ne po lidech jako dříve; stroje mají už jasnou převahu) – NEOWISE. Pozorovatelná začala být v prvních červencových dnech a zřejmě také s koncem července pozorovatelům zmizí.

Ač jsou prázdniny, využili jsme příležitost a školní poštou se svolali k pozorování. Vybrat vhodný čas nebylo snadné, protože počasí příliš nepřálo. Po několika odkladech nakonec volba padla na středeční večer 22. července, kdy byla předpověď výrazně příznivá.

Vyjeli jsme ve 20:08 autobusem MHD číslo 7 na zastávku Vysoká – rozcestí. Protože bylo ještě světlo – půl hodiny do západu Slunce – šli jsme nejprve k rybníku Okrouhlík. Pár z nás si v záři večerního soumraku zaplavalo a pak jsme si hodinku poseděli v hospůdce u občerstvení a povídali si o vesmíru, sluneční soustavě, kometách, planetách i historii, mytologii a astrologii. Okolo půl desáté se začaly objevovat první hvězdy a my se zvedli k odchodu. Zaradovavše se ještě nad mladým Měsícem, odrážejícím se na zklidněné hladině a provázeni svatojánky a děšeni přibývajícími mraky jsme postavili stativový dalekohled na čerstvě sklizené louce u zastávky autobusu…

… a na obloze jsme neviděli skoro nic, kromě oblaků. Jen tu a tam probleskly v trhlinách hvězdy Letního trojúhelníku – Vega, Deneb a Altair. Zbývala asi hodina, čas jsme tedy využívali k povídání o tom, co jsme zahlédli. Postupně se objevily planety Jupiter a Saturn, prohlédli jsme si tedy aspoň měsíce prvního a prstence druhého. Obloha se postupně čistila, ale do odjezdu autobusu sedmičky zpět do Jihlavy už zbývalo jen asi deset minut – když konečně jeden z nás kometu zahlédl. Rychle jsme na ni namířili laserové ukazovátko, dalekohled i vlastní oči a zahlédli jsme slavnou a krásnou vlasatici. Ukázala se sice jen asi na tři minuty, ale stačilo to, abychom ji všichni viděli optikou umělou i přirozenou. To se nám ulevilo!

To už přijížděl náš spoj zpátky do Jihlavy, takže jsme se spokojeni rozešli. Celkem nás bylo 12, gymnaziální i jiní studenti současní i bývalí i jejich přátelé a příbuzní. Někteří přijeli vlastními auty, někdo na kole, většina autobusem.

Poslední nervák jako ze Spielberga nastal ještě těsně před rozchodem. Skupinka bývalých studentů si ponechala auto v Jihlavě – a cestou autobusem ne a nemohla najít klíče. Už už to vypadalo, že se budou muset vracet taxíkem, ale po prošacování a vyprázdnění celého příručního baťůžku se klíče na jeho dně přeci jenom našly. Spokojeně jsme se tedy okolo půl dvanácté v noci rozešli.

Kometa NEOWISE je v lecčems zvláštní. Přilétla nečekaně ze vzdálených oblastí sluneční soustavy (z Oortova oblaku, kde se předpokládá zásobárna kometárních jader). Letí v protisměru vůči pohybu planet a pod velkým úhlem vůči rovině ekliptiky. Není mimořádně velká – jen asi 5 kilometrů v průměru. To, že je vůbec vidět, je dáno jako u ostatních komet tím, že v blízkosti Slunce se odpařují těkavé látky (voda, oxid uhličitý, čpavek) a vytváří oblačnou hlavu kometu – komu. Drobné smetí z prachu a kamínků je zářením odtlačováno na vzdálenější dráhu a tak – poslušno Keplerových zákonů – se za pohybem jádra zpomaluje a vytváří onen působivý ohon. Těžko říci, zda se tato kometa někdy vrátí. Podle výpočtů by to mohlo nastat za mnoho tisíc let. Uvidíme.