Saturn pomalu uzavírá své prstence – naklání je do roviny, v níž leží naše Země. A protože jsou prstence velmi tenké (pár set kilometrů), nebudou – až se správně narovnají – několik měsíců skoro vůbec vidět. To nastane začátkem příštího roku.

Využili jsme tedy příležitost – venku je pěkně jasno, Měsíc v 1. čtvrti a víkend před námi – a vydali se na Křížek podívat se na hvězdnou oblohu.

Byl ještě jeden důvod: sextán Tadeáš Čech má pěkný zrcadlový dalekohled (průměr 20 cm) a k němu pěknou sadu okulárů, které umožňují až dvousetnásobné zvětšení, což už stojí za to. A tak jsme na kopci u Jihlavy postavili dalekohledy dva: jeden obvyklý ornitologický a druhý ten hvězdářský zrcadlový.

Jasno sice bylo, ale noční chlad povysrážel z vlhkého denního vzduchu tolik mlh a oparů, že bylo vidět jen málo hvězd. Přesto jsme vydrželi pozorovat víc než hodinu. Zaměřili jsme se na obvyklé cíle: krátery našeho Měsíce, mlhovina M31 v Andromedě, dvojhvězdná hlava Labutě Albireo, Jupiterovy gallieovské měsíce a Saturnovy prstence s měsícem Titanem. Sice obvyklé, ale přesto milé k pozorování. Již zmíněný zamlžený vzduch neumožnil zahlédnout více zajímavého, ale na první pokus se zrcadlovým dalekohledem to bylo docela dobré. Snad nám mrazivé zimní dny ukážou více.

Teplota klesala k nule, vítr – poslušen rovnice kontinuity – vanul zčerstva, takže jsme se vyfoukaní a vychlazení krátce po sedmé večer spokojeně rozešli.

---