Horkovzdušný balón

Po koronavirové přetržce se v tomto školním roce obnovila činnost kroužečku pro studenty nižšího gymnázia, zaměřeného na praktickou techniku a informatiku. Ve druhém pololetí se tak trojice sekundánek a dvojice primánů pustila do výroby horkovzdušného balónu z hedvábného papíru. Několik týdnů tak Magda, Lucka, Linda, Adam a Patrik počítali, měřili, rýsovali, stříhali a lepili, až byl balón hotový. Výsledná plocha jeho pláště byla okolo 15 m2 a objem téměř 5 m3.

Teď už jen jej vypustit. K tomu je ovšem nutný oheň a vhodné počasí bez deště a větru. První domluvený termín jsme museli právě pro silné poryvy na poslední chvíli odvolat. Ten druhý už platil, takže ve čtvrtek 17. 3. ve dvě odpoledne jsme vyrazili od údolí U větrníku. Vybavili jsme se dlouhou teleskopickou tyčí na malování, provázkem, sirkami a pochopitelně zmuchlaným balónem. Na místě jsme chvíli sbírali suché větve a trávu – po zapálení se pomalu rozhořel mírný ohýnek. Přivázali jsme balón na provázek, Patrik jej na tyči zvedl, Linda hlídala ukotvení, Magda dokumentovala – a my ostatní nasměrovali násosku montgolfiéry nad plameny. Zplihlý papír se rychle naplnil horkými spalinami, nanicovaté drapérie se rázem změnily v ladné obliny a archimédovské síly nám začaly náš žluto-modře (opravdu – a bezděky!) poslepovaný výrobek rvát z rukou – tak jsme ho pustili. A letěl!

Nejprve stoupal téměř svisle vzhůru. Zakrátko však chytil jihovýchodní vítr. Ten ho popadl a nekompromisně unesl směrem nad Křížek a k sídlišti na Telečské ulici. Snažili jsme se ho sice brzdit, ale proti přesile plochy a vzdušného proudu jsme byli bez šance. Balón se vzdaloval a vzdaloval, až se vzdálil nadobro a zmizel někde mezi domy a stromy. Chvíli jsme se ho snažili pronásledovat a hledat, ale nepodařilo se to. Trochu jsme proto smutní (a o poznání víc vystrašení, zda jsme nezpůsobili nějakou nepředloženost, hanebnost či katastrofu). Co se dá dělat?

Vrátili jsme se k ohýnku, který už dohasínal, znovu a znovu jsme si ho pro radost rozdělávali a za výskání a poskakování zase utloukali vrbovými větvemi… až už byl čas vydat se zpět na různé kroužky, tréningy, přednášky a podobné podvečerní kratochvíle.

Cestou zpět ke škole a k zastávkám MHD jsme se radili, co dál. Prý že odložíme píšťalky, na kterých teď pracujeme, a uděláme si ještě jeden balón.

Uvidíme.