Biologie v teorii a praxi 2022

Po dvouleté přestávce se naše škola o maturitních písemkách opět vylidňovala prostřednictvím tak zvaných projektových dnů. Jedním z vypsaných námětů byla i Biologie v teorii a praxi.

Přihlásilo se pět desítek studujících. Původní představa, tedy jedna delší vycházka do okolí Jihlavy a jeden dvoudenní výjezd do Studence a na Mohelenskou hadcovou step, vzala vinou války na Ukrajině za své. Mohelenský mlýn, kde jsme měli nocovat, totiž Ústav biologie obratlovců AV nabídl k ubytování prchajícím z východu, takže k lítosti mnohých jsme o tuto možnost přišli. Škoda, ale poradili jsme si s tím.

První den – předvelikonoční úterý 12. 4. v 7:30 – jsme se nechali autobusem vyvézt na rozcestí u Vysoké. Pokračovali jsme okolo několika rybníků Okrouhlíků a přitom poslouchali a pozorovali ptáky a motýly, hledali stopy a značky savců, cedníkem lovili vodní a pod kamením a kůrou stromů hledali suchozemskou žoužel – a vůbec jsme si užívali příjemné počasí a probouzející se přírodu. Asi nejzajímavější byly zimující ještěrky živorodé, které jsme vyrušili pod kůrou jednoho pařezu, králíček ohnivý a sýkora lužní, které jsme přilákali na zvukovou vábničku, půvabný zpěv budníčka většího a šestice potápek malých na jednom z malých rybníčků. V poledne jsme byli doma.

Druhým maturitním dnem bylo pondělí 2. 5. To jsme se sešli v 8:00 u školy a vyšli přes Keťásek podél řeky Jihlavy až k rybníku Borovinka. Chtěli jsme hlavně pozorovat a chytat bezobratlé. Jenomže v noci pršelo – a tak, i když bylo počasí celkem příjemné, moc žoužele se nám nepodařilo potkat. Smýkali jsme, sklepávali, lákali na barevné papíry i ovoce, zkoušeli jsme i chytat klíšťata na lepidlo na plátně, ale skoro nic. Jen kačeři pečovali o své interferencí na jemné keratinové mřížce se lesknoucí peří – tak jsme aspoň vytvořili model destruktivního skládání vlnění na klidné hladině. Z ptáků se nad námi objevily volavky a zřejmě se mihl i některý z rybáků, ale příliš rychle na určení. Rozešli jsme se před polednem mírně zklamaní.

Tentýž den večer jsme pokračovali pro dobrovolníky výpravou k témuž rybníku poslouchat netopýry. V půl osmé večer se nás u školy sešlo na půldruhého mariáše. V dobrém rozmaru a s detektorem, který netopýří ultrazvuk převádí na slyšitelný signál, jsme klidnou chůzí došli na místo. Netopýrů létaly desítky, takže nám předváděli nejen své akrobatické poletování, ale dobře bylo k zahlédnutí i jejich kličkování za kořistí, doprovázené zrychlujícím se cvakáním jejich echolokátoru sonaru. Mezitím jsme si ještě houkáním rukama povídali s jednou kukačkou, zahlédli jsme i rychle se mihnoucího ledňáčka. Ještě jsme si vyrobili pár píšťalek z křídlatky a po dvou hodinách se spokojeni rozešli.

Poslední den našeho projektu bylo úterý 3. 5., kdy jsme o půl osmé ráno odjeli autobusem do Ústavu biologie obratlovců ve Studenci. Po milém a srdečném přivítání si nás tamní pracovníci rozdělili do tří skupin a provázeli nás laboratořemi a zajímavě povídali o výzkumu čolků, myší a DNA. Příjemným zpestřením byl mořský orel, který nad námi přelétl, pronásledovaný kánětem a zajímavý oblak cumulus capilatus (či snad pileus), který v horkém dopoledni vznikl nad nedalekými poli. Krátce po poledni jsme se rozloučili a zajeli se ještě na chvilku podívat na jedno z našich nejslavnějších chráněných území – Mohelenskou hadcovou step. Notně uondáni jsme z posledních sil sledovali několik otakárků ovocných, pár samečků ještěrek zelených s blankytně modrými hrdly a sem tam cvrčka polního, opatrně vykukujícího ze své nory. Škoda – na toto místo by stálo za to mít plno sil i času. Do Jihlavy jsme se vrátili před půl čtvrtou.