Počasí si s námi pohrálo. Již docela tradiční prakticko-biologický program dnů přijímacích zkoušek a písemných maturit v polovině dubna a na začátku května z nemalé části propršel. Trochu to vadilo, ale nakonec to celkem dobře dopadlo, myslím.

Po propršené dubnové vycházce a vydařené předčarodějnicové výpravě za netopýřím pískáním jsme v úterý 2. května v 8:00 ráno odjeli najatým autobusem z městského vlakového nádraží. Počasí bylo docela slibné. O hodinu později jsme vystoupili u Ústavu biologie obratlovců poblíž Studence, kde se nás ujali tamní výzkumníci. Po úvodní přednášce a povídání o vítězích a poražených v evoluci jsme se rozdělili na dvě zhruba patnáctihlavové skupiny a prohlédli jsme si laboratoře: největší evropský chov myší se zajímavým výkladem o cestách těchto milých i nenáviděných hlodavců časem i prostorem – a také s možností některé z nich si i pohladit a pochovat, dále chov čolků s ukázkami našich druhů a nakonec genetickou laboratoř s vybavením pro čtení DNA.

Plánovaný čas jsme přetáhli skoro o hodinu, přesto bylo ještě několik desítek minut do odjezdu k ubytování; využili jsme je ke krátké procházce okolo blízkých rybníků. To už mírně poprchalo. Trochu jsme lovili vodní i jinou žoužel, ale nic zvláštního. Snad jen pan učitel v zápalu pátrání po vodních živáčcích sklouzl po kameni do rybníka, čímž si přivodil odřeninu holeně, která sice vypadala strašlivě, ale nic vážného to nebylo.

Okolo 2. odpolední nás autobus převezl na místo ubytování: do Mohelenského mlýna, který patří navštívenému Ústavu akademie věd. Zdatný řidič obdivuhodně prokličkoval silničkami a zaparkovanými auty, vyložil nás v hlubokém údolí řeky Jihlavy pod Mohelnem a odjel. Rychle jsme se v příjemném prostředí ubytovali a vyšli pěšinkami vzhůru do městečka. Dali jsme si klidný dobrý pozdní oběd (byla zhruba půlka odpoledne), dokoupili zásoby a zavítali na známou vyhlídku nad Mohelenskou stepí. Od ikonických božích muk jsme se podivovali výhledem na chladicí věže dukovanské jaderné elektrárny – jenže nám do toho docela pršelo. Ptáci nezpívali, motýli nelétali, cvrčci necvrčeli – ustoupili jsme tedy po naučné stezce zpátky do mlýna. Následoval odpočinek a trocha volné zábavy. Večer studenti připravili dřevo, rozdělali oheň a větší část večera a mladé noci jsme se společně bavili zpěvem, povídáním i jen tak spolubytím u jeho tepla a světla. Mnozí pak pokračovali ještě ve společných prostorách mlýna mariášem, človíčkemnezlobse či jinou zábavou a odpočinkem.

Druhý den ráno se některým chtělo vstát. Slunce svítilo i hřálo, tak se asi polovina vypravila opačným směrem po naučné stezce Mohelenskou stepí, okolo zavodněné řeky, nových bobřích hryzanců na okolních vrbách až na vrchol zdejších tmavých jižních svahů. Těšili jsme se na zvířátka, jimiž jsou suché hadcové louky proslulé, ale dlouho nic… Až v samém závěru se ukázalo několik syslů a nakonec i krásné veliké ještěrky zelené – to bylo radosti!

V deset dopoledne nás nabral přijedší autobus, krátce nám zastavil u dukovanské jaderné a Dalešické přečerpávací elektrárny a po další hodině jsme byli zase doma ve městě Jihlavě.

Vydařilo se to, myslím, po všech stránkách a navzdory málo přejícímu počasí.

---